Kastrůlkový příběh
Byl jednou jeden smaltovaný šedomodrý kastrůlek. Za tu dobu, co byl na světě, zažil vážně ledasco. S mnoha škrábanci od drhnutí připálenin, sem tam nějakou otlučeninou či odprýsknutou barvou už dávno nezářil novotou. Většinu svých dní trávil zastrčený ve skříňce pod dřezem a když už se dostal na sporák, krčil se na malé zadní plotýnce a nejčastěji ze všeho ohříval zbytky od oběda, v tom byl vážně dobrý. Měl velikou chuť zkoušet i jiné věci. Troufl by si vařit, dusit i zapékat, ale nedostal potřebnou důvěru.
V neděli dopoledne, když kastroly a hrnce měly na sporáku větší sešlost, rozhlédl se po svých mladších parťácích a v duchu se s nimi porovnával. Neměl ani třívrstvé sendvičové dno, ani ergonomické rukojeti, natož regulaci tlaku po stupních. Nemohl oslňovat zářivým leskem svých nerezových kolegů. Nic z toho však pro něj nebylo podstatné. Doopravdy mu chyběla pouze jediná věc. Byl velice smutný, že nemá svoji pokličku.
Půjčil si na zkoušku poklici ze žáruvzdorného skla s ventilem pro odvod páry. Byla zánovní, moderní a krásná, ale jemu neseděla. Byla příliš velká, sklouzávala do strany a byla na něj naštvaná, že nemůže správně plnit svoji funkci. Za týden to zkusil s další. Kombinovaná povrchová úprava mat a lesk, prvotřídní fešanda. Jenže neustále prskala a nadskakovala a kastrůlek usoudil, že takové nervování nemá vůbec zapotřebí. Fiaskem skončil i třetí pokus. Co bylo platné, že poklička lahodila oku, byla vybavená odnímatelným úchytem a silikonovým okrajem pro bezchybné přilnutí. Hrnec na omáčky si ji nemohl vynachválit, ale na kastrůlek nepasovala a – mezi námi – nebyla mu ani sympatická. Do starého železa se mu ještě nechtělo, ale začínal se smiřovat s tím, že tu svoji pravou pokličku už nenajde, a dál bude jen přihřívat zbytky, občas možná uvaří vajíčka.
Ve sváteční den se na pracovní desce kuchyně objevil po delší době římský hrnec. Zmínil se, že v zadním koutě spodní police, kde přebývá, zahlédl jakousi starou, zapomenutou pokličku, ale pochyboval, že by mohla být ještě k něčemu dobrá. Co už můžu ztratit, pomyslel si kastrůlek, dám jí rozhodně šanci.
Už první dojem ho potěšil. Hned si všiml, že poklička je ze stejného těsta, pardon smaltu, odstín více domodra, ale parádně spolu ladily. Pasovala, jako by byla pro něj stvořená, nikde neodstávala ani netlačila. Ano, byla otlučená a po okraji rezavá, ale pro něho ta nejkrásnější. V její společnosti se cítil daleko lépe a co víc, vše mezi nimi bylo vzájemné. Tak docela obyčejný kastrůlek a docela obyčejná poklička, oba s řadou kazů a šrámů, brzy vytvořily nerozlučnou, dokonalou dvojku.
Liběna Hachová
(Ne)výchova dětí
Každá doba s sebou přináší rozličné trendy i módní výstřelky ve všech oblastech života, výchovu našich nejmenších nevyjímaje
Liběna Hachová
Hrozně strašné nebo strašně hrozné?
Poslední dobou je toho všude plno, mezi lidmi, v rádiu, televizi... Slyším to zkrátka ze všech stran.
Liběna Hachová
Nech si ty móresy, nebo ti jednu fláknu!
Puberta se mnou cloumala a ať moji rodičové řekli či po mně chtěli cokoliv, na znamení rebelie jsem významně obrátila oči v sloup.
Liběna Hachová
O kráse
Tolikrát uctívaná i zatracovaná, lákavá i nedosažitelná, věčná i pomíjivá... Taková je lidská krása.
Liběna Hachová
Pohlednice z celého světa
Cestovat a poznávat svět teď moc nemůžeme, ale barevné pozdravy ze všech možných zemí můžou doputovat za námi.
Liběna Hachová
Veselého silvestra!
Kdepak, nespletla jsem se o týden, vím, že už běží nový rok. Tohle je vzpomínka na silvestry minulé.
Liběna Hachová
Nostalgické vyprávění
Ta naše holka je hrozná papírnice, říkávali o mně rodiče. Vystřihovat, nalepovat, zapisovat, vybarvovat, podtrhávat... To bylo vždycky moje!
Liběna Hachová
Velké maličkosti
Povzbudivý úsměv, přátelské gesto, milé slovo, kouzelný okamžik... Sice maličkosti, ale záleží na nich hodně. Každý den.
Liběna Hachová
To nevymyslíš IV.
Přidávám další krátký příběh z kategorie originálních lidských nápadů. Je skutečný, protože taková hloupost nejde ani vymyslet.
Liběna Hachová
Spolubydlící na dobu určitou
Natrefit na fajn spolubydlící, když si je nemůžete ani sami vybrat, je jako sázka v loterii. Já jsem vyhrála rovnou jackpot.
Liběna Hachová
Jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet?
Strč všechny mužský do pytle, pořádně zatřes, ať se promíchají, a jednoho namátkou vytáhni. Pokaždé trefíš toho svého.
Liběna Hachová
Výjimečný den
Sobota jako malovaná, řeknu Vám. Člověk by čekal úplně běžný, obyčejný den, a zatím byl plný zázraků.
Liběna Hachová
Nemohla bych bez něj žít
Tady vůbec nejde jen o prachobyčejný zvyk. Přilnuli jsme k sobě a stali se nedílnou součástí jeden druhého.
Liběna Hachová
To byl ale hezký den
Ač to ráno tak úplně nevypadá, někdy se den opravdu povede. A možná se dozvím i něco nového o životě.
Liběna Hachová
Hadříky
Tisíce a tisíce tun oblečení se ročně vyrobí a prodá, ale ten jediný kousek chybí! No věřili byste tomu?
Liběna Hachová
Náruživí rodiče
Vzít si na vysněnou dovolenou k moři kromě svého partnera také jeho rodiče? Pro mnohé naprosto nepředstavitelná skutečnost.
Liběna Hachová
Zázrak
Zvláštní a ojedinělý úkaz, co nastane maximálně jednou za deset dvacet let, odehrál se dnes u nás doma.
Liběna Hachová
Umíte se poflakovat?
Vypustit všechny povinnosti z dohledu, na práci zapomenout, někam se svalit, vyhodit nožky nahoru a jen tak zbůhdarma koukat.
Liběna Hachová
Holky, dnes jdeme nahoře bez!
Železnému zvyku a gravitaci navzdory odhoďme podprdy aspoň na jeden den! Den volnosti pro naše přednosti!
Liběna Hachová
Neděle jako stvořená k výletu
Poslední letní den, neděle 22. září 2019. Léto se s námi rozloučilo se ctí a přichystalo nádherné slunečné počasí.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 114
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 544x