Recenze: Asistent generální ředitelky

Po mnoha letech se všichni hrdinové ztratí ve velkém davu postav a jejich příběhy se slijí do matných vzpomínek. Některé knihy se však v paměti zaseknou. Nemusí být bestselerem, ale něco na nich zkrátka je.

Jakub Roland (pseudonym autora) se narodil  v 70.letech v Praze. Z nemnoha internetových informací lze zjistit, že absolvoval vysokou školu ekonomického směru a působí jako manažer v mezinárodních firmách. Psaní románů má jako svého koníčka a svá díla si sám i vydává, plní si tak prý svůj dětský sen. V roce 2007 vyšel jeho první román ČAS LÁSKY, ČAS POMSTY, dramatický příběh šestice mladých lidí. Osobní znalost prostředí vysokých manažerských postů využil ve svém druhém románu ASISTENT GENERÁLNÍ  ŘEDITELKY, který vyšel o rok později, v roce 2008.

Stejně jako v první knize vypráví příběh více postav v první osobě ze svého vlastního úhlu pohledu, většinou velmi krátké kapitoly jednotlivých postav se střídají v nepravidelném sledu, což pomáhá dodat ději na dynamičnosti. Vyprávějících, tedy hlavních hrdinů, je celkem pět.

V první řadě Veronika, nadprůměrně inteligentní, velmi ctižádostivá a velmi, velmi sebevědomá mladá žena. Je generální ředitelkou ve vlastní úspěšné firmě a dokonalý řád jejího života má jedinou trhlinu- šestiletou dceru Terezku. Zápornou postavou je Ruda, otec Terezky. Veronika s ním kdysi prožila krátký románek, on o dítě neměl žádný zájem, jejich cesty se rozešly. Teď po letech, když zjistil, že Veronika je bohatá, rozhodl se jí vydírat a vyhrožuje tím, že unese Terezku. Pak je tu Dan. Jako dvacetiletý přišel o rodiče a zdědil několik domů v luxusní ulici v Praze. Pracovat nemusí, tedy nepracuje. Plnými doušky si užívá veškerých požitků a luxusu. Znuděný ,,nicneděláním“ se přihlásí jako jediný muž do Kurzu asistentek nové generace. Spřátelí se s lektorkou kurzu Fisherovou, kterou si posléze najme jako osobního kouče. Díky tomu získá místo Veroničiny ,,asistentky“. Osudy hlavních hrdinů se začínají proplétat.

Řekla bych, že samotnému líčení průběhu kurzu asistentek je věnováno zbytečně moc kapitol a zachází do podrobností, které nemají na další děj žádný vliv. Tím vůbec nechci říct, že by vyprávění bylo nudné. Naopak! Každý z hrdinů popisuje události, mluví hodně o sobě a svých pocitech, postupně se tak seznámíme s nimi i jejich charaktery. Tento model vyprávění je hodně čtivý, navíc celý příběh je plný přímých řečí, což je pro udržení tempa opravdu dobře. V  tomto případě má daný způsob i svá úskalí. Autorovi se ne vždy podařilo odlišit styl vyjadřování jednotlivých postav, místy jsem ztratila orientaci, kdo co právě řekl. Zvláště patrný je tento nedostatek při vyprávění malé Terezky. Autor sice používá dětská slova, ale celková stavba vět mnohdy neodpovídá vyjadřování malého dítěte. Úplně jiná situace je v tomto směru u Rudy. Ruda je neúspěšný člověk, opilec a rváč. Jeho postava je jednoznačně nejvýraznější, vyjadřování nezaměnitelné. Jakub Roland se snažil vystihnout, jaký je Ruda primitiv a že jeho chování má ke kultivovanosti hodně daleko. Proto jsou Rudovy kapitoly plné sprostých slov a vulgárností a jak příběh graduje, přitvrzuje i autor. Až vás možná napadne, že čeho je moc, toho je příliš. Věřím, že Rudův slovník může některé čtenáře vyděsit a možná je až donutí knihu s opovržením odložit. Ale na druhou stranu si docela dobře umím představit, že právě tohle může být pro jinou skupinu čtenářů lákavé a atraktivní.

Kniha vám nabídne všechno, rozhodně se u ní nenudíte. Chvílemi se tváří jako humoristický román, hlavně Rudovy výroky jsou víceméně komické a dokáží vás rozesmát. Uvedu pro příklad, jak si Ruda stěžuje na nefunkční telefon: ,,Zkurvený outú!“, jak se těší na nový život, až získá Veroničiny miliony: ,,Každej den ňáký kvalitní žrádlo, večer bárbykjů.“, jak si pochvaluje svůj vzhled: ,,Furt jsem vypadal jak Čuk Noris za mlada.“. Samozřejmě nechybí ani milostný příběh. Všechno naznačuje, že  Dan s Veronikou překonají všechny překážky, vyznají si lásku a padnou si do náruče – klasika. Tady nás autor překvapí a milostný život hrdinů vyřeší mimo naše očekávání. Další linií románu je napínavý kriminální příběh. Ruda neváhá ublížit Danovi i Fisherové, dokonce i Terezce. Veronika odmítne dát mu peníze a začíná sled vyhrožování,útěků, pronásledování a nebezpečí. Příběh se dramatizuje, nechybí napětí, rozuzlení je přesto opět překvapivé. Veronika, Dan i Fisherová najdou způsob, jak se s Rudou vypořádat. Vše zorganizují tak, aby k nim nevedla žádná stopa. Do budoucna se ovšem musí vyrovnat se svým svědomím a strachem, zda všechno nevyjde najevo (mimochodem tento úděl mělo i šest hrdinů předchozího románu). Co jsem ve vyprávění rozhodně postrádala? Nějakou zmínku, jak celá záležitost s Rudou dopadla. Došlo k vyšetřování? Bylo rozhodnuto o tom, že šlo o nešťastnou náhodu, nebo se pátrá po pachateli? Tato dějová linka jako by byla ,,ustřižená“. Myslím si, že tyto informace by podstatně ovlivnily následný život hrdinů nebo alespoň to, jak bychom si jejich následný život představili my- čtenáři.

Ráda bych citovala Jakuba Rolanda, co od svých románů očekává on sám: ,,Chtěl bych, aby mé psaní vždy splňovalo tři podmínky. Za prvé by mělo být čtivé, protože nesnáším nudné příběhy. Za druhé by mělo nahlédnout hluboko do charakterů jednotlivých postav. Kniha má obrovskou výhodu proti filmu a televizi v tom, že může mnohem lépe sdělit, co se lidem odehrává v hlavě a v duši. Proto píšu romány hlavně v první osobě. Za třetí se snažím čtenáře vždy pobavit, ale i poskytnout mu příležitost se prostřednictvím mých hrdinů zamyslet sám nad sebou.“

A jak se mu tyto tři podmínky podařilo splnit? Román je svým způsobem opravdu nevšední a dokáže ve vás zanechat dojem. Ode mě za něj Jakub Roland získává pěknou dvojku.