O posouvání hranic
A pak jsou ještě naše osobní hranice. Umíme si je pevně vymezit, dobře ohlídat a v případě potřeby ubránit? Možná někomu tři kraťoučké příběhy budou povědomé.
Představte si, že...
... u vás zazvoní nová sousedka. Vaří, chybí jí důležitá ingredience a obchod je zavřený. Rádi pomůžete, samozřejmě. Omlouvá se a děkuje stále dokola. To je v pořádku, přesvědčujete ji, rádo se stalo. Po nějaké době přijde znovu. Pak znovu. Intervaly se zkracují. Vaše hranice se posouvají do nepříjemné blízkosti.
Odpočíváte a zvonek.
,,Prosím vás, měla byste jednu cibuli?“
Hranice téměř padají. STOP!
,,Nezlobte se, tady není dobročinný obchod a touhle dobou je všude otevřeno. Ve výjimečném a opravdu nutném případě můžete přijít.“
*****
... v dobrém rozmaru nabídnete kolegyni, že místo ní odnesete úřední korespondenci na poštu, protože to máte ten den při cestě. Nešetří díky a chválou. Stihne tak první vlak a doma bude o hodinu dřív! Od té doby vás občas o stejnou službu požádá. Žádný problém. Intervaly se zkracují, zato žádostí a díků ubývá. Dokonce někdy hromádka obálek zůstane ležet na stole a kolegyně je pryč beze slova. Hranice jsou vám už příliš těsné.
Jednoho krásného dne přijdete do práce, šéf se zlobí, že nebyly odeslané důležité dokumenty, a kolegyně se na vás obrátí s výčitkou: ,,Cože? Tys to neodnesla?“
Hranice jsou prolomeny. STOP!
,,Nezlob se, ale je to tvoje pracovní povinnost. Výjimečně a pokud se na tom předem dohodneme, na poštu dojdu.“
*****
... volá kamarádka. Uvízla kdesi na dálnici, školní družina za chvíli zavírá, její dcerka se sama domů nedostane a vy bydlíte kousíček od školy. Rádi pomůžete, žádný problém. Dojdete Natálce naproti a strávíte s ní příjemnou hodinku dvě. Kamarádka vřele děkuje. Ani nevíte, jak k tomu dojde, a malá holčička je u vás doma čím dál častěji čím dál delší dobu. Hranice se otřásají v základech.
Máte den blbec a navíc na vás něco leze. Spěcháte domů odpočinout, pořádně se vyležet. Horká vana už se napouští. Zvonek a za dveřmi Natálka.
,,Ahoj teto, maminka něco vyřizuje, řikala, ať jdu k tobě počkat.“
Kde jsou hranice? Dochází k okupaci. STOP!
Dítě samozřejmě za dveřmi nenecháte, ortel si vyslechne její maminka zhruba za dvě hodiny.
,,Nezlob se, ale Natálka sem může přijít v nutných případech a chtěla bych, prosím, o tom vědět předem.“
**********
Jak si své osobní hranice nastavíme, tak by je mělo naše okolí respektovat. Mělo by, ale mnohdy to nedělá. Jakmile polevíme v pozornosti, hned se najdou tací, kteří v nich hledají skulinku. Někdy, aspoň na chvíli, ty své otevřu, když budu sama chtít. Mým blízkým a milým lidem je otevřu ráda, nepotřebují celní prohlídku ani žádné speciální doklady. Pro sebe udělám to, že zůstanou stále na stejném místě a sama se rozhodnu, kdy je zase zavřu.
Liběna Hachová
(Ne)výchova dětí
Každá doba s sebou přináší rozličné trendy i módní výstřelky ve všech oblastech života, výchovu našich nejmenších nevyjímaje
Liběna Hachová
Hrozně strašné nebo strašně hrozné?
Poslední dobou je toho všude plno, mezi lidmi, v rádiu, televizi... Slyším to zkrátka ze všech stran.
Liběna Hachová
Nech si ty móresy, nebo ti jednu fláknu!
Puberta se mnou cloumala a ať moji rodičové řekli či po mně chtěli cokoliv, na znamení rebelie jsem významně obrátila oči v sloup.
Liběna Hachová
O kráse
Tolikrát uctívaná i zatracovaná, lákavá i nedosažitelná, věčná i pomíjivá... Taková je lidská krása.
Liběna Hachová
Pohlednice z celého světa
Cestovat a poznávat svět teď moc nemůžeme, ale barevné pozdravy ze všech možných zemí můžou doputovat za námi.
Liběna Hachová
Veselého silvestra!
Kdepak, nespletla jsem se o týden, vím, že už běží nový rok. Tohle je vzpomínka na silvestry minulé.
Liběna Hachová
Nostalgické vyprávění
Ta naše holka je hrozná papírnice, říkávali o mně rodiče. Vystřihovat, nalepovat, zapisovat, vybarvovat, podtrhávat... To bylo vždycky moje!
Liběna Hachová
Velké maličkosti
Povzbudivý úsměv, přátelské gesto, milé slovo, kouzelný okamžik... Sice maličkosti, ale záleží na nich hodně. Každý den.
Liběna Hachová
To nevymyslíš IV.
Přidávám další krátký příběh z kategorie originálních lidských nápadů. Je skutečný, protože taková hloupost nejde ani vymyslet.
Liběna Hachová
Spolubydlící na dobu určitou
Natrefit na fajn spolubydlící, když si je nemůžete ani sami vybrat, je jako sázka v loterii. Já jsem vyhrála rovnou jackpot.
Liběna Hachová
Jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet?
Strč všechny mužský do pytle, pořádně zatřes, ať se promíchají, a jednoho namátkou vytáhni. Pokaždé trefíš toho svého.
Liběna Hachová
Výjimečný den
Sobota jako malovaná, řeknu Vám. Člověk by čekal úplně běžný, obyčejný den, a zatím byl plný zázraků.
Liběna Hachová
Nemohla bych bez něj žít
Tady vůbec nejde jen o prachobyčejný zvyk. Přilnuli jsme k sobě a stali se nedílnou součástí jeden druhého.
Liběna Hachová
To byl ale hezký den
Ač to ráno tak úplně nevypadá, někdy se den opravdu povede. A možná se dozvím i něco nového o životě.
Liběna Hachová
Hadříky
Tisíce a tisíce tun oblečení se ročně vyrobí a prodá, ale ten jediný kousek chybí! No věřili byste tomu?
Liběna Hachová
Náruživí rodiče
Vzít si na vysněnou dovolenou k moři kromě svého partnera také jeho rodiče? Pro mnohé naprosto nepředstavitelná skutečnost.
Liběna Hachová
Zázrak
Zvláštní a ojedinělý úkaz, co nastane maximálně jednou za deset dvacet let, odehrál se dnes u nás doma.
Liběna Hachová
Umíte se poflakovat?
Vypustit všechny povinnosti z dohledu, na práci zapomenout, někam se svalit, vyhodit nožky nahoru a jen tak zbůhdarma koukat.
Liběna Hachová
Holky, dnes jdeme nahoře bez!
Železnému zvyku a gravitaci navzdory odhoďme podprdy aspoň na jeden den! Den volnosti pro naše přednosti!
Liběna Hachová
Neděle jako stvořená k výletu
Poslední letní den, neděle 22. září 2019. Léto se s námi rozloučilo se ctí a přichystalo nádherné slunečné počasí.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 114
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 544x