Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Život jako hudba

18. 03. 2017 22:21:06
Lidské životy jsou hudební skladby a my jejich skladatelé. Ze všech stran zní nepřeberné množství melodií.

Sotva můžeme přeslechnout symfonie s velkým nástrojovým obsazením. Okázalé a velkolepé, strhávají naši pozornost. Dokáží inspirovat a povzbuzovat, ale také pořádně štvát a vyvolávat závist. Mezi nimi zaznívají komorní skladby, něžná nokturna či blues, skotačivé arabesky nebo smutné balady. Zní hudba hlasitá, až to břinká, jiná hraje pianissimo, uklidní a pohladí po duši. Melodie rychlé i pomalé, složité i jednoduché, líbivé i těžko zapamatovatelné.

Není taková hudba, aby se líbila všem. Chvílemi raději utečeme z doslechu. Někdy se krátce zaposloucháme a pak jdeme dál. Některé skladby stanou se našimi oblíbenými a chceme je poslouchat znovu a znovu. Vyhledáváme melodie, které nám tak sladce zní, a ta naše s nimi výborně ladí. I dlouho poté, co je ztratíme (i to se bohužel stává), doznívají v našich srdcích.

Jak už to mezi lidmi bývá, ten umí to a ten zas tohle. Někomu jde to skládání snadno, přirozeně. Jinému dá práci a výsledek mnohdy neodpovídá představám. Existují autoři velmi originální, jiní volí osvědčenou cestu a techniku, další vyloženě opisují. Ozývají se skladby načančané, samá kudrlinka, jiné se řídí heslem – v jednoduchosti je krása. Lidé dělají chyby a ani sebelepší skladatelský záměr zkrátka někdy nevyjde. Vloudí se nepravidelné intervaly a falešné tóny, může se stát, že celé dílo najednou připomíná nehezkou kakofonii. Zapomeneme jak dál a často musíme improvizovat.

Je už to tak na světě dobře zařízeno, že nikdo nic ze své skladby nemůže zpětně vymazat. Všechno už v ní zůstane napořád. A to by se, panečku, mazalo... Máme však úžasný dar. Pokazíme-li naši tvorbu, nikdy není pozdě přidat další sloku nebo celou větu, tentokrát už bez chyb. Můžeme vložit intermezzo, abychom se mohli nadechnout a vše promyslet. Možností máme nepočítaně. Zapracovat na dynamice, zrychlit nebo zpomalit tempo, přidat nebo ubrat nástroje, změnit tóninu, možná celý žánr. Máme dar vypilovat tu naši skladbu života, aby byla co nejhezčí. Možná pak, až zazní poslední tóny, někdo zatleská.

Autor: Liběna Hachová | sobota 18.3.2017 22:21 | karma článku: 9.55 | přečteno: 153x

Další články blogera

Liběna Hachová

Obyčejný příběh jedné rodiny XIII.

Chvíle, kdy všechna slova jsou marná a nezbývá, než srovnat si účty ručně. Kdo s koho. Miloš versus Erik...

23.9.2017 v 19:00 | Karma článku: 7.33 | Přečteno: 261 | Diskuse

Liběna Hachová

Obyčejný příběh jedné rodiny XII.

Klid a jistota jsou pryč jako mávnutím proutku, pochybnosti vrtají jak červíci, všechno je vzhůru nohama. Jo, tak už to v životě holt chodí.

16.9.2017 v 19:00 | Karma článku: 11.06 | Přečteno: 345 | Diskuse

Liběna Hachová

Věřte nevěřte

Jsou věci a události mezi nebem a zemí... Jsou jen výplodem něčí bujné fantazie nebo se skutečně dějí?

10.9.2017 v 21:06 | Karma článku: 15.24 | Přečteno: 438 | Diskuse

Liběna Hachová

Obyčejný příběh jedné rodiny XI.

Holka jedna nešťastná, co to zase vyvedla? Plná vzdoru, chce si žít po svém. Za pár facek od táty to přece stojí.

9.9.2017 v 19:00 | Karma článku: 11.70 | Přečteno: 528 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Liběna Hachová

Obyčejný příběh jedné rodiny XIII.

Chvíle, kdy všechna slova jsou marná a nezbývá, než srovnat si účty ručně. Kdo s koho. Miloš versus Erik...

23.9.2017 v 19:00 | Karma článku: 7.33 | Přečteno: 261 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Severín M (1)

Život je takový hloupý způsob, jak strávit čas čekání na smrt. Severín M je totální outsider. Tento svět nechápe, ani o to nestojí.

23.9.2017 v 15:06 | Karma článku: 7.37 | Přečteno: 139 | Diskuse

Lucie Menclíková

Pořádná rána pod pás

Ty největší podpásovky přicházejí přesně ve chvíli, kdy to nejmíň čekáte. Překvapení mám ráda, ale ne ty nemilý. To je to nejhorší, co může bejt.

23.9.2017 v 10:12 | Karma článku: 13.68 | Přečteno: 466 | Diskuse

Dita Jarošová

Fenomenální Jarmila Novotná...

Její hlas mne provázel v dětství, ale mnoho věcí jsem o ní nevěděla, ovzduší doby mlžilo, obrušovalo památky stejně jako jména, podobně, jako tomu bylo již v dávném Egyptě. Byly to písně "Ach synku, synku" a "Teče voda teče"...

23.9.2017 v 0:03 | Karma článku: 14.89 | Přečteno: 293 | Diskuse

Dita Jarošová

Svědkem doby...

Být svědkem doby znamená být pozorovatelem, nebýt lhostejným vůči okolí, vyjadřovat se k problémům a všímat si spojitostí.

22.9.2017 v 20:56 | Karma článku: 6.00 | Přečteno: 84 | Diskuse
Počet článků 40 Celková karma 11.60 Průměrná čtenost 445

Píšu různé příběhy, fejetony, krátké povídky... Možná Vás potěší. Stejně jako mě, když je vymýšlím a tvořím.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.