Obyčejný příběh jedné rodiny X.

Trápení a problémy zametené pod koberec nezmizí. Vše schované si tam pobublává, rozpíná se, začíná vřít, jen jen vybuchnout a vyvalit se ven.

Desátá kapitola

,,Ty už seš dneska doma?“ podivil se Luboš.

Věra si nemohla nevšimnout ironie v jeho hlase. Louskla po něm pohledem, ale neřekla nic.

,,Volala máma, přijede na víkend. V sobotu půjde do divadla. Sakra, zapomněl jsem jí vyzvednout vstupenku.“

,,Půjdu ještě do města, vyzvednu ji. Řekls mamince, že tu v pátek nebudeme?“

Udiveně na ni pohlédl, ale ve vteřině se dovtípil. ,,Aha, Milošovy narozeniny. Jak znám mámu, dá si vínko a bude si hovět u televize.“

,,Možná by šla s námi, zavolala bych Bartoňovým, jestli to nevadí. Nechci se tam dlouho zdržovat, nejradši bych nešla vůbec. Ale ze slušnosti alespoň popřejeme…“

,,Co pořád řešíš? Miloš řekl na rovinu, že ho tam nechce, a co má být? Já ho tam taky nechci!“

,,Chápu, že chata je Milošových rodičů, ale pochybuju, že by to bylo kvůli nim. Zdají se mi takoví… prostě myslím, že by jim to nevadilo. Ti o tom určitě ani nevěděli! To bylo vyloženě z Miloše a z Evy. Hrozně mě naštvali.“

,,Co můžeš vědět, jak to bylo? Myslíš, že jsem jediný, komu to vadí? Ani nechci domýšlet, jak bude vyvádět máma, až to zjistí.“

Luboš významně vydechl, byl opět naštvaný. Věra stáhla domácí volné kalhoty a soukala se do úzkých džínů, které čekaly přehozené přes židli. Neušel jí manželův pronikavý pohled. Stála kousek od něho, vnímala jeho vůni a dobře si uvědomovala, jak moc jí chybí vzájemné doteky. Ale nahromadilo se toho mezi nimi tolik, co jí bránilo prostě natáhnout ruku a dotknout se. Ve skutečnosti je dělily centimetry, ale Věře se vzdálenost mezi nimi zdála momentálně nepřekonatelná. Oblékla se, hodila mobil a peněženku do kabelky a odešla.

***

Monika spěchala k fontáně u muzea. Nestačilo, že angličtinář přetahoval, navíc jí tramvaj ujela přímo před nosem. Věděla, že jde pozdě. Erik už na ni čekal. Zahákli se do sebe a vydali se směrem k parku.

,,Klidně na to grilování jdi.“

,,Ani náhodou, tam ani nepáchnu! Ségra je fakt kráva!“

,,Říkal jsem ti, že budou problémy, tohle všechno se dalo čekat. Dobře vim, že tvůj táta mě nemůže ani vystát.“

Nevěděla, co na to říct. Přitiskla se k němu, hlavu si položila na jeho hruď a snažila se ubránit slzám.

,,Jo, volala Jitka,“ vzpomněl si náhle. ,,Můžeme k nim přiject někdy na víkend. Moc by tě chtěla poznat.“

,,Táta mě nepustí. Jsem ráda, že můžu vůbec ven.“

Erikova sestra Jitka už je deset let vdaná v Domažlicích za bílého kluka a mají spolu tři děti. Trvalo dlouho, než ji manželova rodina přijala, chtělo to zkrátka svůj čas.

,,Tak pojedeme jindy, no. Za měsíc a kousek budeš dospělá.“

,,To je platný, když chodím do školy a bydlím u našich,“ usmála se. ,,U Jitky bychom i přespali?“

,,To je jasný. Říkala, že by nám na noc nechali dětskej pokoj.“

Monika nemohla zabránit, aby se jí horkost, která vznikla někde v okolí žaludku, rozlila po celém těle a způsobila, že jí tváře hořely jako pivoňky. Erik se dovtípil, proč tak zčervenala.

,,Mony, to vůbec neznamená… Když nebudeš chtít, tak…“

Položila mu dlaň na ústa a pohlédla mu do očí. Moc si přála strávit s ním noc. Políbila ho tak, že o tom nemohl vůbec pochybovat.

***

,,Zítra po škole pojedu rovnou s Milošem na chatu. Pan Bartoň vás prý vyzvedne a odvoz zpátky máte také zajištěný. Abyste mohli připíjet,“ informovala Eva rodiče.

Věra se otočila na Luboše. ,,Co maminka?“

,,Prý počká tady.“

,,Přijede babča?“ rozzářila se Monika.

Luboš ji hned zchladil: ,,Hlavně, ať tě nevidí s tím klukem!“

Monika vzpurně našpulila rty. Zrovna se ,,s tím klukem“ chtěla babičce pochlubit. Vzdor v ní zesílil. ,,Nesmím na grilování, nesmím před babičku, co mám teda dělat?“

,,Omyl! Smíš na grilování, ale sama,“ vložila se do toho Eva.

,,Ty drž hubu!“ vyštěkla na ni Monika a Věra jen zamžikala překvapením. ,,Abyste se na nás nemuseli koukat a nikdo nás náhodou neviděl, tak pojedeme na víkend pryč. Jsme pozvaní k jeho setře.“

,,To ať tě ani nenapadne!“ zařval Luboš. ,,Zítra buď pojedeš s námi na chatu nebo tu budeš s babičkou, ale ven se nehneš!“

Monika se zvedla a s významným dupáním odkráčela do pokoje. Celá se třásla. Cítila ohromný vztek a křivdu. Okamžitě volala Erikovi. Zvedl to po třetím zazvonění, což se jí zdálo jako věčnost. Ani se nezdržovala vysvětlováním a rovnou na něj vypálila, k čemu se rozhodla. Byla si naprosto jistá.

,,Zítra jedeme do Domažlic. V kolik mám být na nádraží?“

Jedenáctá kapitola

Uteče Monika nebo ne? Dozvíte se za týden.

***

Podívejte se, jak celý příběh začal.