Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Věřte nevěřte

10. 09. 2017 21:06:15
Jsou věci a události mezi nebem a zemí... Jsou jen výplodem něčí bujné fantazie nebo se skutečně dějí?

Zvláštní a tajuplné události, které si neumíme vysvětlit. Někdo mávne rukou, co je to za hlouposti, jiného až zamrazí, jen o nich slyší, někdo je prožije na vlastní kůži. Jsou-li pravdivé, nejde nijak zjistit ani dokázat. Stejně tak nejde vyvrátit, že skutečné nejsou. O jeden příběh se s vámi podělím. Věřte nevěřte. Je to jen na vás.

*****

Mladí manželé s novorozenou dcerkou Aničkou využili možnosti dočasně bydlet v malém bytě po nedávno zesnulé babičce. Za tři čtyři roky se přestěhovali na vesnici do vlastního domku, do města však dojížděli dál – za rodinou, za prací, na nákupy.

Jednou šla Anička, už školačka, s maminkou kolem paneláku, kde bydlívali. Bývalá sousedka na ně volala, mávala a zdravila je.

Maminka se obrátila na dcerku: ,,Pamatuješ si, jak jsme tu bydleli?“

,,Jo, pamatuju. Tady přece ke mně chodila ta paní a mávala mi.“

,,Asi myslíš paní Voráčkovou, co na nás před chvílí volala?“

,,Néé, tu druhou, co chodila k nám.“

,,K nám? Myslíš teda babi nebo tetu Janu?“

Anička se mračila, snad se i zlobila na svou maminku, že ji neposlouchá, a stále si vedla svou: ,,Myslim tu paní, co pořád chodila k mojí postýlce a smála se a mávala na mě!“

Maminka se podivila, co malá zas vymýšlí, vážně to nebrala a vzápětí i vypustila z hlavy. Děti toho napovídají a Anička beztak během chvíle mluvila zas o něčem jiném.

Za nějaký čas se konala velká rodinná oslava. Došlo i na prohlížení starých fotografií, které už celé roky ležely kdesi v krabicích. Dospělí se bavili a vzpomínali, děti pobíhaly sem a tam. Anička se zastavila, aby se napila a sáhla po další sladkosti. Její pozornost upoutala jedna z fotografií rozložených všude po stole.

Rozzářila se a překotně vykřikovala: ,,Maminko, podívej, tohle je ta paní, co chodila k mý postýlce. To je ona, víš?“

Na fotografii byla ona babička, v jejímž bytě bydleli, a která se své malé pravnučky Aničky už bohužel nedožila.

*****

Vyprávění je inspirováno skutečným (??) příběhem, okolnosti a postavy jsem změnila.

Autor: Liběna Hachová | neděle 10.9.2017 21:06 | karma článku: 15.24 | přečteno: 438x

Další články blogera

Liběna Hachová

Obyčejný příběh jedné rodiny XIII.

Chvíle, kdy všechna slova jsou marná a nezbývá, než srovnat si účty ručně. Kdo s koho. Miloš versus Erik...

23.9.2017 v 19:00 | Karma článku: 7.33 | Přečteno: 261 | Diskuse

Liběna Hachová

Obyčejný příběh jedné rodiny XII.

Klid a jistota jsou pryč jako mávnutím proutku, pochybnosti vrtají jak červíci, všechno je vzhůru nohama. Jo, tak už to v životě holt chodí.

16.9.2017 v 19:00 | Karma článku: 11.06 | Přečteno: 345 | Diskuse

Liběna Hachová

Obyčejný příběh jedné rodiny XI.

Holka jedna nešťastná, co to zase vyvedla? Plná vzdoru, chce si žít po svém. Za pár facek od táty to přece stojí.

9.9.2017 v 19:00 | Karma článku: 11.70 | Přečteno: 528 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Liběna Hachová

Obyčejný příběh jedné rodiny XIII.

Chvíle, kdy všechna slova jsou marná a nezbývá, než srovnat si účty ručně. Kdo s koho. Miloš versus Erik...

23.9.2017 v 19:00 | Karma článku: 7.33 | Přečteno: 261 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Severín M (1)

Život je takový hloupý způsob, jak strávit čas čekání na smrt. Severín M je totální outsider. Tento svět nechápe, ani o to nestojí.

23.9.2017 v 15:06 | Karma článku: 7.37 | Přečteno: 139 | Diskuse

Lucie Menclíková

Pořádná rána pod pás

Ty největší podpásovky přicházejí přesně ve chvíli, kdy to nejmíň čekáte. Překvapení mám ráda, ale ne ty nemilý. To je to nejhorší, co může bejt.

23.9.2017 v 10:12 | Karma článku: 13.68 | Přečteno: 466 | Diskuse

Dita Jarošová

Fenomenální Jarmila Novotná...

Její hlas mne provázel v dětství, ale mnoho věcí jsem o ní nevěděla, ovzduší doby mlžilo, obrušovalo památky stejně jako jména, podobně, jako tomu bylo již v dávném Egyptě. Byly to písně "Ach synku, synku" a "Teče voda teče"...

23.9.2017 v 0:03 | Karma článku: 14.89 | Přečteno: 293 | Diskuse

Dita Jarošová

Svědkem doby...

Být svědkem doby znamená být pozorovatelem, nebýt lhostejným vůči okolí, vyjadřovat se k problémům a všímat si spojitostí.

22.9.2017 v 20:56 | Karma článku: 6.00 | Přečteno: 84 | Diskuse
Počet článků 40 Celková karma 11.60 Průměrná čtenost 445

Píšu různé příběhy, fejetony, krátké povídky... Možná Vás potěší. Stejně jako mě, když je vymýšlím a tvořím.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.