Obyčejný příběh jedné rodiny XIII.

Chvíle, kdy všechna slova jsou marná a nezbývá, než srovnat si účty ručně. Kdo s koho. Miloš versus Erik...

Třináctá kapitola

Monika došla až před bar a rozhlédla se, ale Erika zatím nikde neviděla. Kamarádka Eliška si na dnešní večer rezervovala stůl a pozvala sedm nebo osm přátel, aby společně oslavili její narozeniny.

,,Myslíš, že to bude stačit?“ promluvil jí za zády, až vykřikla leknutím.

Od srdce se rozesmála, když pohlédla na obrovský pugét v jeho ruce. ,,Ty seš blázen! Taková kytice by stačila pro všechny ženský v celým baru.“

,,Přece nepřijdu s nějakým koštětem.“

Chytil ji kolem ramen a šli dovnitř. Zjistili, že už se čekalo jenom na ně.

,,Po schodech dolů je sálek s jukeboxem. A tam se tančííííí!“ vykřikovala rozzářená, čerstvě dospělá Eliška.

To byla pro Erika výzva, tanec měl nesmírně rád. Rozhodl se, že to hned půjde okouknout. Když se vrátil, zašeptal Monice do ucha: ,,Přes chodbu je salonek a v něm nějaká soukromá oslava. Víš, kdo tam je? Vaše Eva a Miloš!“

,,To si děláš srandu! Fakt musí být všude,“ zakroutila hlavou a usrkla jablečný džus.

Později večer potkala Evu na toaletách. Poznala hned, že sestra už má pěknou špičku. Věšela se Monice na krk a ječela, jak ji ráda vidí. ,,Vezmi i kámošky a přijďte na chlebíčky. Máme toho spoustu a všichni odcházejí.“

,,Holky a kluci, dáte si chlebíčky a zákusky?“ oznámila Monika nadšeně. ,,Pojďte za mnou!“

Nahrnuli se do salonku. Eva rozmáchlým gestem pokynula, aby se obsloužili. Světlo tam bylo tlumené a vzduch vydýchaný, těžký. Monika viděla Miloše, jak s dalším mladíkem a nějakým starším mužem do sebe obrací štamprle. Jiní dva muži se drželi kolem ramen a neskutečně falešně zpívali. Ve ztemnělém rohu se vášnivě líbala nějaká dvojice.

Trvalo hodnou chvíli, než si Miloš všiml vetřelců ve svém teritoriu. Reakce měl evidentně hodně zpomalené. Zkoumal skupinku rozostřeným pohledem a když konečně rozeznal známou Moničinu tvář, zvedl ruku se vztyčeným ukazováčkem. ,,Heléé, co tady děláte?“

Nikdo mu nevěnoval pozornost a to ho rozzuřilo. Udělal několik vrávoravých kroků směrem k nim. ,,Co se tady cpete? Kdo vám to dovolil?“

Všiml si Erika. ,,Ty vole, co ty tady děláš, koukej vypadnout, ty zasranej…“

,,Miloši,“ zatahala ho Eva za rukáv. ,,Nech to být, pozvala jsem je. Zbyde tu hromada jídla.“

Monika stěží postřehla, jak se všechno semlelo. Slyšela plesknutí a najednou Eva ležela na zemi. Erik zahodil nakousaný chlebíček rovnou na ubrus a vystartoval po Milošovi. Strčil do něj vší silou. ,,Ty jeden hajzle, budeš mlátit holky?“

Miloš zavrávoral, ale stačil se zachytit židle. Okamžitě šel do protiútoku. Během chvíle se oba mladíci váleli po zemi a bušili do sebe hlava nehlava. Monika i Eva pobíhaly kolem nich, každá se bála o toho svého. Oba falešní zpěváci přiskočili a povedlo se jim rváče roztrhnout.

Monika táhla Erika pryč ze salonku. ,,Nechci už toho kreténa ani vidět!“ vztekle pronesla na Milošovu adresu.

Na chodbě se k němu přitulila a několikrát ho políbila na tvář. Všimla si, že rozseklý ret mu začínal otékat a pod nosem mu zasychala stružka krve. Oči měla zalité slzami. Tohle všechno by měl vidět táta, pomyslela si. Pak by určitě vzal Erika na milost.

***

,,Miloši, co se ti stalo?“ lekla se Věra, když uviděla temně fialový monokl pod jeho okem.

,,Ale, to nestojí ani za řeč.“

,,Určitě se někde porval,“ zasmál se Luboš.

,,Berte si,“ nabízela Věra tvarohové šátečky, které zkoušela podle nového receptu od Marie. ,,Evo, ty nechceš?“

,,Ale jo, chci. Půjdeme do toho kina?“ obrátila se k Milošovi.

Věra se na ni zkoumavě podívala. Zdála se jí poněkud zkroušená a nezvykle zamlklá. Asi se pohádali, usoudila. Odjakživa byla velmi citlivá na ,,dusno ve vzduchu“. Evidentně ani Miloš nabyl ve své kůži. Nemohla si odpustit malou otázku: ,,Vážně ses popral?“ Neušlo jí, že mladí se na sebe významně podívali.

,,Nechtěl jsem to říkat, ale udělal mi to Erik.“

,,Cože?!“ ozvali se Věra i Luboš téměř současně.

,,Předevčírem jsme měli večírek od podniku, přišla tam Monika ještě s pár lidma. On taky! A najednou mě praštil pěstí, nestihl jsem nic udělat.“

,,Počkej, jen tak přišel a praštil tě?“ ujišťovala se Věra. Nějak se jí to celé nezdálo. Eva uhnula pohledem.

,,To byla určitě pomsta, že jsem ho nepozval na narozeniny,“ pronesl důležitě Miloš a přitom mávl rukou, nejspíš aby všichni věděli, že je nad věcí.

,,Říkal jsem to hned, že je to pěknej šmejd,“ vyskočil Luboš z křesla. ,,Kde je Monika? Zase s ním courá? Do teď si ze mě dělala dobrej den, ale dneškem to končí! Má definitivní utrum!“

,,Proč tohle našim říkáš?“ polohlasem vytýkala Eva, sotva se zavřeli v pokoji.

,,Co by ne? Tvůj fotřík ho stejně nesnáší.“

,,Ale Monika bude mít docela peklo. Měli bychom říct, jak to bylo.“

,,Evičko! Komu myslíš, že všichni uvěří? Nech to prostě plavat.“

Surově si ji k sobě přitáhl a zmáčkl jí prsa, až sykla bolestí. Zatímco ji líbal po krku, šeptem naléhal: ,,Jsi moje hodná holka. Necháš to prostě být, slyšíš?“

,,Ano. Nechám to být.“

***

Monika dorazila z nedělního rande celá šťastná. Dlouho se s Erikem loučili za rohem, aby je neviděl táta z okna. Vlastně se divila, jak jde v posledních dnech všechno hladce. Když před třemi týdny utekla do Domažlic, vracela se domů s malou dušičkou. Čekala pár facek, ale hodlala je obětovat výměnou za nezapomenutelný, kouzelný víkend. Okusila vřelé přijetí v Jitčině rodině. Prožila své první milování s klukem, kterého měla nade všechno ráda. To za pár facek stálo. Velice ji překvapilo, že ji táta po návratu jen napomenul. Stále čekala, kdy přijde nějaký trest, ale nic se nedělo. Přestala být ostražitá a to byla velká chyba.

,,Kde jsi byla?“ zařval na ni otec, sotva vstoupila do předsíně.

,,Venku.“

,,S ním?“

Kývla a instinktivně se přikrčila. Sama si neuměla vysvětlit proč. Táta ji v životě neuhodil. Ale měla pocit, že nikdy před tím ho také tolik nerozzlobila.

,,Ode dneška máš domácí vězení bez výjimky. Ze školy rovnou domů a nepůjdeš nikam!“

,,Proč?“

,,Protože celou dobu lžeš! Třeba v pátek jsi šla jen s holkama na narozeniny?“

Mohla ji prásknout jedině Eva, usoudila. Ta mrcha!

,,S tím klukem se rozejdeš! Okamžitě! Jestli mu budeš volat, seberu ti mobil, počítač, prostě máš tvrdý režim!“

,,Tati, prosím tě...“

,,Nic na mě nezkoušej. Zalez do pokoje a uč se.“

Poslechla. Rozložila si učebnice po stole, kdyby ji otec přišel zkontrolovat.

MILY ERIKU, NEVIM, KDY SE UVIDIME, MAM ZARACHA. UZ TED SE MI MOC STYSKA.TVOJE MONIKA

Ihned po odeslání zprávu vymazala.

Čtrnáctou kapitolu tu najdete přesně za sedm dní.

***

Podívejte se, jak celý příběh začal.