Dopis

Ručně psaný dopis, to je dneska vzácnost. Zrovna mi jeden přišel a písmo jsem poznala hned na obálce. Je moje!

Před pár měsíci jsme se s dalšími jedenácti kolegy zúčastnili povinného semináře (nebo chcete-li teambuildingu), zaměřeného na zlepšení komunikace na pracovišti, organizace pracovních úkolů, motivace podřízených a podobně. Zní to asi děsivě nudně, ale my jsme si přitom celý den hráli. Pod vedením dvou sympatických a zkušených lektorů jsme plnili nejrůznější zadání a úkoly, vše zábavnou formou. Žádné nudné školení, kdepak! 

V jednom bloku jsme diskutovali o pochvale. Co znamená pro nás, pro druhé, zda je těžší ji dát nebo přijmout. Na závěr této části jsme každý dostali čistý list papíru. Měli jsme se zamyslet, na čem zrovna v životě pracujeme, jaké máme cíle, o co se pokoušíme, co chceme dokázat. Pak se v mysli přenést někam do budoucna, o několik týdnů či měsíců, a představit si, že už úspěšně proběhlo, co jsme si přáli nebo o co usilovali. A napsat sami sobě dopis, milý, pochvalný, děkovný, zkrátka přesně takový, jaký bychom si přáli skutečně obdržet a co bychom v něm chtěli skutečně číst. Hotová dílka jsme měli pečlivě zalepit do obálek (kdo chtěl, mohl i izolepou, pro jistotu), na nich nadepsat své adresy a odevzdat.

,,Jéé, vy nám ty dopisy pošlete, že jo?" dovtípili jsme se.

Prý za nějaký čas, až na to zapomeneme. Smáli jsme se a brali jsme to jako dobrý fór.

Včera jsem otevřela schránku a vypadla obálka nadepsaná mou rukou, pro mě. Zvedla jsem ji téměř posvátně. Po dlouhých minutách, kdy jsem ji jen držela v dlaních jako poklad, jsem ji konečně rozbalila.

Není to takový fór, jak to vypadalo tenkrát. Lektoři dobře vědí, co dělají a proč, předpokládají, jak to na lidi zapůsobí. Dopis mě dojal, potěšil a zahřál u srdíčka, přestože jsem ho psala já. Už jen to hezké oslovení... Je nádhera takový dopis dostat. Jak člověka povznese a rozzáří den! Proč si vlastně takové občas nepíšeme? Nemyslím sami sobě, nešlo by asi pokaždé zařídit, aby psaní dorazilo, až ho nebudeme čekat, až zapomeneme. Myslím někomu jinému, koho chceme pochválit, poděkovat mu. Takových pár ručně psaných milých, upřímných a povzbudivých vět dokáže udělat ohromnou radost. Nejen adresátovi. Také odesilateli.