Ahoj, já jsem nějakej Bohouš!

Bodrý chlapík s úsměvem od ucha k uchu mi vehementně potřásl pravicí, přiťukli jsme si a tykačka byla vyřízená.

Viděli jsme se poprvé v životě na oslavě společných známých, okamžitě jsme si „sedli“ a dál jsme se už bavili, jako bychom se znali odjakživa. Seznámení proběhlo naprosto spontánně, na etiketu jsme ani nevzdechli a bylo to moc fajn.

Etiketa = soubor pravidel zdvořilého chování. Podle těchto pravidel nabízí tykání žena muži, starší mladšímu, v zaměstnání nadřízený podřízenému. Je neslušné tuto nabídku odmítnout.

Jsem si vědoma těchto pravidel, přesto – vzhledem k mému introvertnímu naturelu – nenabízí se mi tykání snadno ani tehdy, když má být iniciace na mé straně. Jsou lidé společensky obratní, snadno navazují konverzaci a tak ladně si potykají, připadám si někdy v tomto směru jako slon v porcelánu.

Cituji z rad známého odborníka na etiketu, PhDr. Ladislava Špačka:

,,Vždy navrhuje tykání žena, věkový rozdíl nehraje roli, i kdyby mezi vámi byl rozdíl třiceti let, je to stále na ženě."

Ostych mi nedovolí nabízet tykání osobě evidentně starší ani z pozice ženy, ani v práci z pozice nadřízené, přestože spolu dobře vycházíme a rozumíme si. V takovém případě jsem skrytě vděčná protějšku, který to za mě vyřeší. Oceňuji každý vstřícný krok protistrany, pravidla etikety nechť vem čert.

Vzpomínám si, že bývalý ředitel podniku, kde jsem zaměstnaná, nám všem, svým podřízeným, tykal. Pravda, byli jsme o generaci, někteří možná o dvě mladší, přesto to bylo trochu zvláštní. No, byl to pán v letech, navíc ředitel, mnozí z legrace prohodili, že mu odpoví také ahoj, ale samozřejmě to nikdo nikdy neudělal. V podobné situaci se občas octnu i dnes, že mi někdo tyká, aniž bychom se na tom dohodli. Je-li to vrstevník, nevidím problém, naopak to uvítám a prostě si tykáme. Ale co když je ten člověk starší, třeba o deset nebo i více let? Pak jsem z toho mírně nesvá a nevím, jak reagovat. Co na takovou situaci říká pan Špaček?

,,Začít tykat dospělému člověku a očekávat, že on mi bude vykat a já jemu tykat, protože jsem o pár let starší, třeba i o čtyřicet, je velmi nezdvořilé, to si můžeme dovolit leda vůči žáčkovi základní školy. Na takovou nabídku bychom s naprostou samozřejmostí měli reagovat taky tykáním - jsme oba dospělí, tak to bereme jako nabídku tykání."

Jsem ráda, že to vím, nicméně úcta a respekt ke starším mi nedovolí tohoto pravidla využít.

Obligátní hlášku, že je vhodnější v rámci lepších vztahů mezi kolegy zachovat vykání, protože „vy vole“ se říká daleko hůř než „ty vole“, neberu vážně. V zápalu práce pronesené „ty vole“ není oslovení, už vůbec ne urážlivé, nýbrž neškodné citoslovce. Tímto neomlouvám jeho velice časté používání.

Taková věta zvolací ,,Ty vole, vy jste mě ale vylekala!" musí zákonitě vylekat jazykovědce i znalce etikety.