Máte také svůj památník?
Malé knížky v dekorativních deskách, léty omšelých, kam spolužáci, kamarádi, učitelé, příbuzní a další kreslili obrázky, vlepovali fotky a psali věnování, to vše pro mě, abych na ně měla hezkou vzpomínku. Po dlouhé době mi zase padly do ruky, když jsem probírala staré poklady.
Vzpomínám, že jsem si coby dítě zakládala na tom, jak obrázky od kamarádů vypadají. Čím hezčí obrázek byl, tím jsem měla větší radost. Že někdy tvořily spíš maminky? Tenkrát mi to bylo jedno. Naopak jsem se mračila, když mi někdo památník „zkazil“. Škrtal v něm, psal z kopce nebo namaloval něco v mých dětských očích příšerného.
Když listuju památníkem jako dospělá, tehdejší příšernosti už nevidím. Každý obrázek, básnička nebo fotka mi připomene dotyčného a něco z toho, co jsme společně prožili. I ta největší mazanice má svoje kouzlo a při pohledu na mnohé se od srdce zasměju. Za každou zaplněnou stránkou stojí hodně vzpomínek...
Můj děda měl čtyřbarevnou propisku! Jaká to vzácnost pro malou holku! Pokaždé jsem se dovolila, když jsem si ji chtěla půjčit. To bylo vážně NĚCO! Možná už bych na milou propisku čtyřbarevnou zapomněla, nebýt toho, že děda s ní bohatě vystačil, když mi kreslil památku do památníku.
Když se dnes podívám na výtvor spolužáka a kamaráda z mé rodné vísky, směju se. Někdy před čtyřiceti lety mě asi dost rozčílil, nejen, že namaloval „hrůzu hrůz“, navíc maloval vlevo, což bylo neodpustitelné! Zkazil mi celý památník!! Obrázek, zdá se mi, ho přesně vystihuje – vždycky s ním byla (a stále je!) velká legrace. Když jsme se jako malí školáci naučili psát, na zadní dřevěnou stěnu obecních vitrínek (nástěnky MNV, SSM aj.) jsme křídou rozházeným písmem načmárali: AŽ BUDEME VELKÝ, BUDEM SE SLÍKAT V POSTELI. Někde jsme asi něco slyšeli, co já vím, ani jsme nevěděli, co to znamená. Vůbec jsme nechápali, proč se ty naše maminy smějou jako blázni.
Památníky nedají na sebe zapomenout. Někam je zastrčím, aby se za nějaký čas zase objevily a připomínaly, co bylo. Už i nejmladším obrázkům je přes dvacet let.
Ptala jsem se dcery, učí malé děti, jestli ještě památníky fungují. Prý ano. Mile mě to překvapilo, v dnešní době displejové. Vážně přemýšlím o tom, že ke dvěma památníčkům pořídím ještě třetí a budu ho dávat přátelům a známým, aby se mi do něj zvěčnili. Vím, že od každého najdu na internetu nepočítaně mailů, fotek, příspěvků, statusů a nevím čeho ještě, ale co je psáno, to je dáno!
Liběna Hachová
(Ne)výchova dětí
Každá doba s sebou přináší rozličné trendy i módní výstřelky ve všech oblastech života, výchovu našich nejmenších nevyjímaje
Liběna Hachová
Hrozně strašné nebo strašně hrozné?
Poslední dobou je toho všude plno, mezi lidmi, v rádiu, televizi... Slyším to zkrátka ze všech stran.
Liběna Hachová
Nech si ty móresy, nebo ti jednu fláknu!
Puberta se mnou cloumala a ať moji rodičové řekli či po mně chtěli cokoliv, na znamení rebelie jsem významně obrátila oči v sloup.
Liběna Hachová
O kráse
Tolikrát uctívaná i zatracovaná, lákavá i nedosažitelná, věčná i pomíjivá... Taková je lidská krása.
Liběna Hachová
Pohlednice z celého světa
Cestovat a poznávat svět teď moc nemůžeme, ale barevné pozdravy ze všech možných zemí můžou doputovat za námi.
Liběna Hachová
Veselého silvestra!
Kdepak, nespletla jsem se o týden, vím, že už běží nový rok. Tohle je vzpomínka na silvestry minulé.
Liběna Hachová
Nostalgické vyprávění
Ta naše holka je hrozná papírnice, říkávali o mně rodiče. Vystřihovat, nalepovat, zapisovat, vybarvovat, podtrhávat... To bylo vždycky moje!
Liběna Hachová
Velké maličkosti
Povzbudivý úsměv, přátelské gesto, milé slovo, kouzelný okamžik... Sice maličkosti, ale záleží na nich hodně. Každý den.
Liběna Hachová
To nevymyslíš IV.
Přidávám další krátký příběh z kategorie originálních lidských nápadů. Je skutečný, protože taková hloupost nejde ani vymyslet.
Liběna Hachová
Spolubydlící na dobu určitou
Natrefit na fajn spolubydlící, když si je nemůžete ani sami vybrat, je jako sázka v loterii. Já jsem vyhrála rovnou jackpot.
Liběna Hachová
Jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet?
Strč všechny mužský do pytle, pořádně zatřes, ať se promíchají, a jednoho namátkou vytáhni. Pokaždé trefíš toho svého.
Liběna Hachová
Výjimečný den
Sobota jako malovaná, řeknu Vám. Člověk by čekal úplně běžný, obyčejný den, a zatím byl plný zázraků.
Liběna Hachová
Nemohla bych bez něj žít
Tady vůbec nejde jen o prachobyčejný zvyk. Přilnuli jsme k sobě a stali se nedílnou součástí jeden druhého.
Liběna Hachová
To byl ale hezký den
Ač to ráno tak úplně nevypadá, někdy se den opravdu povede. A možná se dozvím i něco nového o životě.
Liběna Hachová
Hadříky
Tisíce a tisíce tun oblečení se ročně vyrobí a prodá, ale ten jediný kousek chybí! No věřili byste tomu?
Liběna Hachová
Náruživí rodiče
Vzít si na vysněnou dovolenou k moři kromě svého partnera také jeho rodiče? Pro mnohé naprosto nepředstavitelná skutečnost.
Liběna Hachová
Zázrak
Zvláštní a ojedinělý úkaz, co nastane maximálně jednou za deset dvacet let, odehrál se dnes u nás doma.
Liběna Hachová
Umíte se poflakovat?
Vypustit všechny povinnosti z dohledu, na práci zapomenout, někam se svalit, vyhodit nožky nahoru a jen tak zbůhdarma koukat.
Liběna Hachová
Holky, dnes jdeme nahoře bez!
Železnému zvyku a gravitaci navzdory odhoďme podprdy aspoň na jeden den! Den volnosti pro naše přednosti!
Liběna Hachová
Neděle jako stvořená k výletu
Poslední letní den, neděle 22. září 2019. Léto se s námi rozloučilo se ctí a přichystalo nádherné slunečné počasí.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 114
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 544x