Příběh (nejen) pro Bohunku

Věnuji Bohunce Jakubcové, která mi napsala v diskusi, že lidé potřebují "hepyjendy". Slíbila jsem jí, že další příběh ho mít bude.

Toulali jsme se s kámošem po městě a zabíjeli další prázdninový den. Vedro na padnutí bylo už dopoledne. Sedli jsme si na lavičku do stínu a vymýšleli, co podniknem. Zaujala mě holka, co na druhý straně širokýho chodníku prodávala zmrzlinu. Jirka věčně čuměl do mobilu, dloubl jsem do něj, ať se podívá, ale jemu se zdála dost oplácaná. Mně ne. Řek bych, že byla akorát. Chtěl jsem s ní nějak navázat kontakt, tak jsem šel koupit zmrzlinu. Schválně jsem zdržoval, nevěděl (jako), kterou vybrat, a začali jsme se trochu bavit. Zjistil jsem, že se jmenuje Daniela a že je tu na brigádě. Zíral jsem na její holý, opálený a trošku oloupaný ramena a strašně jsem je chtěl pohladit. Když zmínila, že je tu naposled, závity se mi mohly zavařit, co rychle podniknout, zmrzlina mi kapala na tričko. Bál jsem se, že mě vodpálkuje. Teď nebo nikdy! Řek jsem jí, že kámoš, co sedí támhle pod stromem, by ji chtěl pozvat ven, ale stydí se. Člověk by to nenaplánoval, ale Jirka v tu chvíli odlepil oči od displeje, zakřenil se a zvedl ruku na pozdrav. Kdyby mě slyšel, určitě by se takhle nesmál. Málem se mnou seklo, když Daniela řekla, že teda přijde, ale až zítra. V půl osmý večer na tuhle lavičku. Jako omámenej jsem došel k Jirkovi a oznámil mu, že zmrzka je vážně hodně dobrá. Kýval, že mi věří, ale že je přežranej. Ukázal jsem svý vyvolený zvednutý palec na znamení, že rande je domluvený. Super! Zítra sem přijdu a už to nějak zaonačim!

******

Už delší dobu mě strašně štvalo, že všechny kámošky furt chodí na rande a já nic. Proto jsem souhlasila. Konečně! Ale ono se mi to rozleželo. Vždyť ten kluk z lavičky se mi ani na dálku vůbec nelíbil. Bylo by mnohem lepší, kdyby mě pozval ten druhej, Vašek. Trochu jsme kecali a byla s nim vážně sranda. A hezky se smál. Ten by se mi líbil. Ve čtyři odpoledne už jsem byla totálně vyměklá a seběhla o patro níž zazvonit na Zuzanu, s kým jiným bych takovou prekérku mohla probrat, že jo. Zuzka je fakt boží. Vzala to rande místo mě, stejně prej by se nudila. Řekne, že jsem náhle hrozně onemocněla a nějak už mladíka setřese, když se jí teda nebude líbit.

******

Na lavičce jsem čekal už od sedmi s připravenou výmluvou, že Jirka náhle hrozně onemocněl. Nevěřil jsem svejm očím ani uším, když se před půl přihasila taková hubená, hlučná holka a zeptala se, jestli jsem Jirka. Co sakra tohle má bejt? Co už jsem měl dělat? Vzal jsem ji do mekáče a několikrát jsme se vzájemně ujistili, jak Jirka i Daniela náhle hrozně onemocněli. Jinak to vázlo. Byl jsem z ní celej na trní a nevěděl, co vůbec říkat. Doprovodil jsem ji na tramvaj a spad mi kámen ze srdce, to teda jo.

******

Čekala jsem, že se Zuzana ozve ještě večer a vylíčí zážitky, jenže jsem vytuhla. Hned ráno jsem jí uháněla, ale trvalo, než vylezla z pelechu. Uvařily jsme si kafe a rozvalily se v obýváku. Je skvělý, když rodiče jsou v práci a člověk může v bytě normálně žít a dejchat. Zatmělo se mi před očima, když jsem slyšela, že „můj“ Jirka náhle hrozně onemocněl a na rande dorazil nějakej Vašek. To snad ne! Vaška chci přece já! Trpěla jsem (tajně) jako zvíře při každém chvalozpěvu na něj a tvářila se soucitně, když Zuzka bědovala, že ji nepozval na další rande. A dokonce, to mě podržte, dokonce jí neodpověděl ani na esemesky!! Což teda znamená… Moje kamarádka (možná bejvalá, ale snad to nebude tak horký!) má jeho telefonní číslo, a jestli ho z ní nějak navymámim, tak se picnu!

******

Stal se zázrak, fakt jo. Jestli mi někdo bude tvrdit, že zázraky nejsou, tak ho pošlu víte kam. Ona mi napsala. Normálně mi přišla zpráva! Vod ní, vod Daniely! Skoro jsem to zabalil po tom, co jsem byl na rande (no!!) s tou pipinou. Píšeme si s Danielou pár dní a zejtra už jdem konečně spolu ven. Na vopravdovský rande. Pánové, já tu holku fakt sbalil!