Nemohla bych bez něj žít

Tady vůbec nejde jen o prachobyčejný zvyk. Přilnuli jsme k sobě a stali se nedílnou součástí jeden druhého.

Každičký den mě obejme, když se z vyhřátého pelíšku do chladného rána nechce, a já se vděčně nechám zahřívat. Snídáme spolu pravidelně, někdy se povede i společný oběd nebo večeře. O víkendech se mnou občas vaří, pere, žehlí, procházíme se po zahradě nebo vysedáváme na terase u kávičky. Nežinýruje se přivítat se mnou nečekaného hosta.

Vím, že se na něj můžu spolehnout, jakmile mě přepadne únava, splín nebo ospalost, už se rozhlížím, kde je. V jeho společnosti se cítím dobře, vyloženě mi svědčí, umí dodat energii a pocit bezpečí. Za ty dlouhé roky už se známe, každý náš záhyb i křivku, a báječně k sobě pasujeme. Žádná tajemství neexistují. Rád čeká pěkně blízko, když se vysvlékám nebo sprchuju. Nedočkavě si ho přitáhnu co nejblíž k tělu, je tak příjemný a hebký.

Tvoříme nerozlučnou dvojku na gauči u televize, při čtení i psaní, odchází se mnou spát a není takovou výjimkou, že se mnou zaleze i pod peřinu. Opravdový parťák, který mě nikdy nenechá ve štychu.

Jak už jsem zmínila výše, vůbec nevím, co bych si bez svého kopuletého, huňatého a hřejivého, žlutého puntíkatého županu počala!!