Jste toho názoru, že mít či nemít štěstí je pouze věcí náhody? Omyl! Záleží i na tom, jak si oblečete spodní prádlo.
Vzpomínám si na jednu příhodu z dětství, kdy se můj mladší bratr při štědrovečerní večeři snažil dosáhnout od stolu na kuchyňskou linku pro zapomenutý otvírák. Natahoval se tak vehementně, že se s ním židle převrhla a on si způsobil zranění. Naštěstí jen lehká. A to jen proto, že mu maminka nedovolila normálně vstát a otvírák přinést. Říkávala nám: ,,Jak někdo vstane od štědrovečerního stolu, stane se neštěstí a za rok nás tu bude o jednoho méně!“
Moje maminka je totiž chodící encyklopedie nejrůznějších pověr a navíc jim skálopevně věří. Dodnes, když odcházím z domu, slyším její varování: ,,Když už jsi jednou na odchodu, pro nic se nevracej, budeš mít celý den smůlu!“ Nejsem schopná vypravit se kamkoliv bez toho, abych se vrátila minimálně dvakrát. Mám doklady? Je zhasnuto? Několikrát se vrátím, než konečně vykročím do šťastného dne.
Jednou jsem si ve spěchu přišívala knoflík ke kalhotám, které jsem měla už oblečené na sobě. Vylekal mě výkřik: ,,Proboha, nesmíš to šít na sobě, zašiješ si paměť!“ Tuhle pověru už mi víckrát nepřipomínala. Nejspíš na ni zapomněla. Zato tu o zrcadle jsme slyšeli alespoň tisíckrát. Znáte ji? Rozbité zrcadlo = sedm let smůly. Často nám bylo kladeno na srdce: ,,Hlavně vždycky dávejte pozor, ať nerozbijete zrcadlo. Opravdu to platí, to můžu potvrdit. Já jsem rozbila tři! A taky to podle toho vypadalo.“ Dodnes tajíme, že kdysi dávno já a před několika lety i moje dcera jsme zrcátko rozbily. A mamka je spokojená, že jsme se hrozbě sedmileté smůly zatím vyhnuly.
Chcete mít štěstí? V podstatě by se to dalo zařídit docela snadno. Podle rad mojí maminky rozhodně nešlapejte na kanál. To přinese hodně velkou smůlu. Můžete ji trochu převézt, když si oblečete (samozřejmě ne úmyslně) spodní prádlo naruby. To vám naopak přinese štěstí. Ale pozor! Tak snadno nabyté štěstí vám zase uletí, když na Nový rok poobědváte kuřátko nebo kachýnku, zkrátka cokoliv, co peří má. Že máte raději obejít pár bloků navíc, když přeběhne černá kočka přes cestu, snad ani nemusím připomínat. A v žádném případě nevěšte prádlo o Božím hodu vánočním. Bohužel už nevím, co vás čeká, pokud tak učiníte.
Já na pověry nevěřím. Jsou to přece jen pověry! Vesele si šlapu po kanálech a nebojím se, že zároveň s tím si šlapu i po štěstí. Mami, nestraš! Události v našem životě prostě plynou, někdy dobré a jindy horší. My jsme strůjci svého štěstí. Co se stane nebo nestane, nemůže přece záležet na tom, kam šlápneme nebo jestli zrovna máme spoďáry naruby. To je prostě směšné! Konec s pověrami a pro dnešek končím i se psaním. Půjdu si vsadit Sportku. Myslím, že budu mít štěstí. Ráno jsem v trávě před domem našla první letošní čtyřlístek...
