Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Obyčejný příběh jedné rodiny III.

15. 07. 2017 19:00:00
Aby toho nebylo málo, Monika chystá pro rodiče překvapení. Co na to ségra? Těší se na ,,neskutečnej nářez".

Třetí kapitola

,,Moniko!“

Otočila se za známým hlasem a obličej se jí rozzářil radostí. Právě jí skončilo vyučování a s kamarádkami ze třídy se chystaly na odpolední sedánek v nedaleké cukrárně.

,,Holky, dneska jděte beze mě.“

,,No jó, to je jasný. Jdeš randit, viď?“ utahovaly si z ní spolužačky. ,,Může jít s námi, my ho nekousneme.“

Rychle návrh zvážila, ale usoudila, že Erik by pozvání nejspíš odmítl.

,,Mějte se, až jindy,“ mávla na ně a rozběhla se na druhý chodník. Objali se a líbali, jako by se neviděli týdny.

,,Jak to, že nejsi v práci?“

,,Šéf mě pustil dřív. Zítra pojedeme sestavovat kuchyň, tak budu makat do večera. Něco jsem ti překazil?“ kývl směrem k odcházejícím děvčatům.

,,Jenom cukrárnu. Holky říkaly, ať jdeš taky. Asi by se ti nechtělo, viď?“

,,A proč ne? Jdeme!“ Popadl jí za ruku a rychlým krokem se vydali za nimi.

Monika žasla, jak se nenuceně seznámil s Katkou a Eliškou, vůbec nic si nedělal z jejich vtípků a narážek a naopak je dobře bavil. Dokonce zaplatil útratu za všechny. Už dříve ho vídaly čekat před školou, ale jejich reakce byly rozpačité, takového kluka jí neschvalovaly. Vycítila, že dneškem se jejich postoj změnil. Udělal na ně dojem, začaly ho brát vážně. Byla na něho tak pyšná!

Když ji později odpoledne doprovodil na tramvaj, nemohla se s ním rozloučit. Už stála na schodech, ale na poslední chvíli vystoupila, vletěla mu do náruče a nechala tramvaj odjet. Když přijela další, udělala znovu to samé.

,,Ty seš můj blázínek, viď? V kolik že jede poslední?“ smál se a tiskl ji k sobě.

,,Víš co bych chtěla?“

,,Nevim.“

,,Ukázat tě rodičům. Přišel bys v neděli?“

Ztuhl. Asi to přehnala. Je na něj moc hr, lekla se. Odpoledne kamarádky a hned vyrukovala s rodiči.

,,Mony, já bych moc rád. Ale vim od sestry, že tohle nebude jednoduchý.“

,,Naši nejsou takový.“

,,To nemůžeš vědět. Budou se na tebe zlobit, budeš mít zaracha... třeba dostaneš i pár facek.“

,,Prosím tě!“

,,Víš jistě, že tohle chceš riskovat?“

,,Vím to naprosto jistě. Miluju tě.“

,,Taky tě miluju. A koukej už nastoupit do tý tramvaje!“

***

,,Kde jsi?“ spustila Věra na Moniku, jakmile odemkla dveře do předsíně.

,,Byly jsme s holkama venku.“

,,Jenom s holkama?“

,,Dobře, nejen to,“ usmála se. ,,Chodím s jedním klukem...“ zarazila se uprostřed věty, když vstoupila do kuchyně a viděla u stolu sedět tátu. Před ním se trochu styděla. Ulevilo se jí, když jen odpověděl na pozdrav a na nic se navyptával.

Maminka byla zvědavá: ,,Je to někdo od vás z gymnázia?“

,,Ne. Už pracuje. Vlastně jestli by to nevadilo, pozvala bych ho v neděli k nám.“

,,Fajn. Ať přijde na oběd. Eva tu bude mít Miloše, tak dám na plotnu pořádný kotel.“

,,Díky, mami.“

Luboš zvedl hlavu od novin, zdálo se, že něco řekne, ale jen mírně pokývl hlavou a vrátil se ke čtení.

Monika s velkou úlevou odešla k sobě do pokoje a okamžitě napsala Erikovi zprávu, že jeho návštěva je dohodnutá. Teprve potom shodila tašku z ramene a převlékla se do pohodlných tepláků. Stáhla si vlasy gumičkou a s učebnicí angličtiny se natáhla na postel. Chtěla se učit slovíčka z nové lekce, ale myšlenky se jí toulaly a nemohla se soustředit. Hodila knížku na zem, zavřela oči a představovala si průběh nedělního oběda. Zvažovala, jestli by měla rodiče předem upozornit. Takový nápad rychle zavrhla. Když už bude Erik tady, budou se muset nějak s tou skutečností vypořádat.

Uslyšela šramot z předsíně, útržky hovoru a smích. Eva zřejmě úspěšně složila poslední zkoušku a první semestr na pedagogické fakultě měla zdárně za sebou. Za čtyři roky z ní bude učitelka. Hodí se na to skvěle, pomyslela si Monika. Komandovat uměla vždy znamenitě.

,,Evo, představ si, že v neděli tu kromě tvého Miloška bude i Erik,“ hlásila, sotva sestra za sebou zavřela dveře.

,,Děláš si srandu?“

,,Ani náhodou! Naši to dovolili.“

,,To se dost divím. Tys jim to neřekla, že ne?“ dovtípila se.

Monika měla Evy plné zuby. Nejraději by ji poslala do háje, ale strašně moc jí záleželo na tom, aby to v neděli klaplo. Přemohla se: ,,Evi, prosím tě, neříkej to našim. Prosím!“

Když se nedočkala odpovědi, zkusila to znovu: ,,Moc mi na tom záleží, prosím, prosím, nekaž mi to.“

,,Tak jo, aspoň bude legrace. Už se těšim, jak bude táta vyvádět,“ ani se nesnažila zakrýt ironii ve svém hlase. Hned nato zvážněla, zamyslela se, zřejmě musela zpracovat nastalou situaci po svém.

,,Ty vole, to bude neskutečnej nářez,“ řekla nakonec, otevřela notebook a přestala si Moniky všímat.

Čtvrtá kapitola

vás čeká opět za sedm dní.

Autor: Liběna Hachová | sobota 15.7.2017 19:00 | karma článku: 11.49 | přečteno: 669x

Další články blogera

Liběna Hachová

Obyčejný příběh jedné rodiny XXI.

Byl jednou jeden král... Těmito slovy celý příběh (ne)začal. A jak to bylo dál? Byla to jen pohádka nebo nebyla?

18.11.2017 v 19:00 | Karma článku: 16.87 | Přečteno: 408 | Diskuse

Liběna Hachová

Obyčejný příběh jedné rodiny XX.

V životě někdy mohou přijít chvíle, kdy naším největším protivníkem jsme my sami. Ach, ta ješitnost!

11.11.2017 v 19:00 | Karma článku: 10.87 | Přečteno: 402 | Diskuse

Liběna Hachová

Obyčejný příběh jedné rodiny XIX.

Všechno vypadá tak jasné a snadné a přesně víme, jak se zachovat, co udělat. Ovšem jen tehdy, pokud nejde o náš vlastní život.

4.11.2017 v 19:00 | Karma článku: 13.45 | Přečteno: 496 | Diskuse

Liběna Hachová

Jak jsem byla zavřená

Už jednou mně tam šlo o život. Nedala jsem si říct a nedala... A zase jsem tam vlezla. Zamkli mě na osm zámků a starej se!

28.10.2017 v 23:55 | Karma článku: 8.66 | Přečteno: 525 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Martina Mičková

Josef Lada alias Kocourek Josef

Může mít slavný Josef Lada něco společného s nalezeným kocourem? Jak dopadne osamělý zraněný kocourek a proč maluje obrázky? Všechno se můžete dozvědět, stačí se jen začíst.

21.11.2017 v 21:26 | Karma článku: 6.76 | Přečteno: 220 |

Jaroslav Herda

Žeň

Kreslené vtipy špatně se vyprávějí. Psát úvodní slovo k veršům se mi také protiví. Však písí žízní zní a písmenka si žádá, tak mrcho pij, když tak tě IT nastavil.

21.11.2017 v 20:18 | Karma článku: 5.82 | Přečteno: 136 | Diskuse

Tereza Špetlíková

Lauren Graham: Rychleji mluvit nedokážu

„Gilmorky“ během nekonečného počtu repríz někdy naladil snad každý. Tento americký seriál, který začínal ve stejném vysílacím čase jako tehdy obrovsky populární Přátelé, neskončil jako propadák.

21.11.2017 v 8:08 | Karma článku: 6.53 | Přečteno: 254 | Diskuse

Iva Marková

Kluk s dredy

Potkávala ho každé ráno cestou do práce. Zimou zachumlaní do sebe...................................

20.11.2017 v 21:40 | Karma článku: 13.14 | Přečteno: 774 | Diskuse

Dita Jarošová

Dopis netečným...

Nehrajte mrtvé brouky! O nás a bez nás se jistě odehrávají všemožné každodnové bitvy. Zároven zbývá spousta věcí, které ovlivnit smíme, některé dokonce musíme! Snažme se přijít věcem na kloub.

20.11.2017 v 11:43 | Karma článku: 10.32 | Přečteno: 223 | Diskuse
Počet článků 50 Celková karma 12.01 Průměrná čtenost 479

Píšu různé příběhy, fejetony, krátké povídky... Možná Vás potěší. Stejně jako mě, když je vymýšlím a tvořím.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.