Obyčejný příběh jedné rodiny VI.
Šestá kapitola
Utekl více jak týden od Věřiny návštěvy v Hradišti. Za tu dobu toho moc nenaspala, chodila jako mátoha. V hodinách jí dělalo problémy soustředit se na výklad, myšlenky stále utíkaly k malé okaté holčičce. Chtěla vědět, co bude dál. Kdykoliv se večer sešli doma, dělala si bláhové naděje, že se Luboš svěří. Několikrát chtěla sama začít, ale na poslední chvíli svá slova spolkla. Viděla, že je ustaraný, ale jediným problémem, o kterém dokázal mluvit, byl Erik.
V mysli si stále přehrávala, jak to u Rybářových vypadalo. Marie, která se těžko pohybuje, ušmudlané dítě a všude nepořádek. Ta nešťastná ženská potřebuje pomoc! Rozhodla se, že za ní znovu zajede.
Hned po vyučování se vydala městským autobusem rovnou do Hradiště. Tentokrát byla klidná a měla pocit, že dělá správně. Marii potěšilo, že přišla. Srdečně ji pozvala dál a nabídla kávu. Vypadala mnohem lépe než posledně.
,,Ráda bych vám s čímkoliv pomohla. Dojdu nakoupit, ano?“
,,To nejde, máte své práce určitě dost. Sousedka mi ráno přináší pečivo.“
,,Myslím to vážně, určitě toho potřebujete víc. Prosím, napište seznam.“
,,Dobře, jste hodná.“
Nemělo cenu zapírat, že jakoukoliv pomoc opravdu potřebuje. Než stačila vše sepsat, objevila se rozespalá Hanička.
,,Á, princezna se vyspinkala. Koukej, přišla za námi teta, co se ti tak líbila.“ Otočila se na Věru: ,,Ještě spí po obědě každej den, dneska to zvlášť natáhla.“
,,Vždyť je malá, to je dobře, že spí. Jsou jí tak tři, viďte?“
,,Byly jí v říjnu.“
Věra se zadívala na holčičku a dostala nápad: ,,Haničko, co kdybys šla se mnou? Přineseme nákup pro babičku a můžeš si něco vybrat. Máš ráda lízátko?“
Hanička s nadšením kývala. Oblékly se a šly do nedaleké samoobsluhy. Malá instinktivně chytila Věru za ruku. Vyvolalo to v ní silné pocity. Příval něhy k nevinnému dítěti, stejně tak hořkost a bolest, když pomyslela na souvislosti.
Hanička byla hodná a milá. Celou cestu štěbetala a radostně poskakovala. Vybrala si sladkou odměnu a jen zářila.
,,Hned to lízo rozbalíme, viď?
,,Jó! Maminka mi taky…“ zarazila se v náhlém rozpomenutí a snad dvě tři vteřiny stála bez hnutí, oči doširoka otevřené, než začala plakat.
Věra ji zvedla do náruče a přitiskla k sobě. ,,Neplakej. Maminka se na tebe dívá, bude smutná, když tě takhle uvidí.“
,,Kde je?“ vzlykala.
,,Je u andílků. Dívá se na tebe z nebe.“
Hanička se pomalu utišila a Věra si uvědomila jednu věc. Sama by teď potřebovala, aby ji někdo vzal do náruče a utěšoval.
***
Po návratu z nákupu ještě vyžehlila prádlo a pustila se do nádobí. Marie opřená bokem o linku ho utírala. Celou dobu si povídaly.
,,Tak pan inženýr vám nic neřekl?“ kroutila nevěřícně hlavou. ,,Jak jste se tu tedy ocitla?“
Pověděla jí, jak se to všechno seběhlo.
,,Máte můj obdiv. Jak to vydržíte? Bejt to můj chlap, dala bych mu co proto!“
,,To máte těžké. Vyhýbám se konfliktu, ale jednou na to musí dojít. Ráda bych věděla, jestli tu Luboš už vůbec byl?“
,,Nebyl. Ale nabídl mi peníze.“
,,Doufám, že jste si je vzala!“
Marie zavrtěla hlavou. ,,Nevěřil, že je holka jeho, tak jsem nechtěla žádný milodary.“
,,Ale to je hloupost! Měla byste si je vzít. Vždyť jsou pro Haničku a jistě se budou hodit.“
,,Myslíte, že bych mu teď volala? Jako že jsem si to rozmyslela?“
Pohlédly na sebe a s pochopením se usmály. I Věře by takový telefonát byl zatěžko, kdyby byla na Mariině místě.
V sedmé kapitole
se půjde tančit. Už za týden opět tady.
***
Podívejte se, jak celý příběh začal.
Liběna Hachová
(Ne)výchova dětí
Každá doba s sebou přináší rozličné trendy i módní výstřelky ve všech oblastech života, výchovu našich nejmenších nevyjímaje
Liběna Hachová
Hrozně strašné nebo strašně hrozné?
Poslední dobou je toho všude plno, mezi lidmi, v rádiu, televizi... Slyším to zkrátka ze všech stran.
Liběna Hachová
Nech si ty móresy, nebo ti jednu fláknu!
Puberta se mnou cloumala a ať moji rodičové řekli či po mně chtěli cokoliv, na znamení rebelie jsem významně obrátila oči v sloup.
Liběna Hachová
O kráse
Tolikrát uctívaná i zatracovaná, lákavá i nedosažitelná, věčná i pomíjivá... Taková je lidská krása.
Liběna Hachová
Pohlednice z celého světa
Cestovat a poznávat svět teď moc nemůžeme, ale barevné pozdravy ze všech možných zemí můžou doputovat za námi.
Liběna Hachová
Veselého silvestra!
Kdepak, nespletla jsem se o týden, vím, že už běží nový rok. Tohle je vzpomínka na silvestry minulé.
Liběna Hachová
Nostalgické vyprávění
Ta naše holka je hrozná papírnice, říkávali o mně rodiče. Vystřihovat, nalepovat, zapisovat, vybarvovat, podtrhávat... To bylo vždycky moje!
Liběna Hachová
Velké maličkosti
Povzbudivý úsměv, přátelské gesto, milé slovo, kouzelný okamžik... Sice maličkosti, ale záleží na nich hodně. Každý den.
Liběna Hachová
To nevymyslíš IV.
Přidávám další krátký příběh z kategorie originálních lidských nápadů. Je skutečný, protože taková hloupost nejde ani vymyslet.
Liběna Hachová
Spolubydlící na dobu určitou
Natrefit na fajn spolubydlící, když si je nemůžete ani sami vybrat, je jako sázka v loterii. Já jsem vyhrála rovnou jackpot.
Liběna Hachová
Jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet?
Strč všechny mužský do pytle, pořádně zatřes, ať se promíchají, a jednoho namátkou vytáhni. Pokaždé trefíš toho svého.
Liběna Hachová
Výjimečný den
Sobota jako malovaná, řeknu Vám. Člověk by čekal úplně běžný, obyčejný den, a zatím byl plný zázraků.
Liběna Hachová
Nemohla bych bez něj žít
Tady vůbec nejde jen o prachobyčejný zvyk. Přilnuli jsme k sobě a stali se nedílnou součástí jeden druhého.
Liběna Hachová
To byl ale hezký den
Ač to ráno tak úplně nevypadá, někdy se den opravdu povede. A možná se dozvím i něco nového o životě.
Liběna Hachová
Hadříky
Tisíce a tisíce tun oblečení se ročně vyrobí a prodá, ale ten jediný kousek chybí! No věřili byste tomu?
Liběna Hachová
Náruživí rodiče
Vzít si na vysněnou dovolenou k moři kromě svého partnera také jeho rodiče? Pro mnohé naprosto nepředstavitelná skutečnost.
Liběna Hachová
Zázrak
Zvláštní a ojedinělý úkaz, co nastane maximálně jednou za deset dvacet let, odehrál se dnes u nás doma.
Liběna Hachová
Umíte se poflakovat?
Vypustit všechny povinnosti z dohledu, na práci zapomenout, někam se svalit, vyhodit nožky nahoru a jen tak zbůhdarma koukat.
Liběna Hachová
Holky, dnes jdeme nahoře bez!
Železnému zvyku a gravitaci navzdory odhoďme podprdy aspoň na jeden den! Den volnosti pro naše přednosti!
Liběna Hachová
Neděle jako stvořená k výletu
Poslední letní den, neděle 22. září 2019. Léto se s námi rozloučilo se ctí a přichystalo nádherné slunečné počasí.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 114
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 544x