Obyčejný příběh jedné rodiny IX.

Jsou snad zákazy od toho, aby se porušovaly? Po krušném týdnu nebude u Jandákových klid ani o víkendu.

Devátá kapitola

,,Mami, je táta doma?“ ozval se v mobilu Moničin udýchaný hlas.

,,Šel s chlapama na bowling. Děje se něco?“

,,Za chvíli přijdem s Erikem.“ Na mámino svolení nečekala a zavěsila.

Věru stejně ani nenapadlo, že by připomínala otcův zákaz. Hned spěchala do koupelny, aby si pročesala vlasy. Mezitím už přemýšlela, co nečekané, ale pro ni milé návštěvě nabídne.

Monika celá zářila. Nadšeně oznámila, že mají jakési překvapení. Věře v první vteřině zatrnulo, ale když viděla dceřin potutelný úsměv, došlo jí, že vnoučátko tím překvapením naštěstí nebude.

,,Pojď se podívat, co ti Erik vyrobil.“

Na botníku v předsíni ležel nějaký předmět zabalený v novinovém papíru. Monika kývla na Věru, že může rozbalovat.

,,Je moc hezká, to je tvoje práce?“ obrátila se na Erika, když vybalila malou poličku ze světlého dřeva. Nahoře měla tři přihrádky na nějaké drobnosti a dole šest věšáčků.

,,Když jsem tu byl minule, všim jsem si, že Monika hledá klíče a že je nemáte kam pověsit. A sem si můžete dát třeba rukavice nebo tak něco,“ vysvětloval horlivě.

,,Je krásná, moc ti děkuji.“ Od Věry to nebyla žádná fráze. Se zalíbením obdivovala precizní práci. ,,Jsi opravdu šikovný. Kam si ji pověsíme?“

,,Vyjde akorát sem, klidně ji přidělám,“ ukázal na místo mezi věšákem a trubkami topení a už z igelitky vytahoval vrtačku a hmoždinky.

Věra se chtě nechtě musela smát. Nakažlivá radost z toho kluka dočista sálala. Vlastně se ani moc nedivila Monice, když ho chytila kolem krku a vlepila mu pusu na tvář.

***

V neděli ráno Věra vstávala brzo. Kupodivu po dlouhé době spala celou noc, ani neslyšela, kdy se Luboš vrátil. Bylo jasné, že on bude vyspávat do oběda. Když jednou za čas vyrazil s kamarády na pánskou jízdu, u jednoho piva to obvykle nezůstalo. Všude byl klid, teprve se začínalo rozednívat. Zachumlala se do huňatého županu a uvařila si čaj. Ještě jí od včera zbylo opravit pět nebo šest slohových prací.

Když poprvé vrzly dveře od koupelny, známky už byl dávno rozdané a brambory oškrábané. Luboš se přišoural celý otlačený, s vrabčím hnízdem na hlavě. Ze všeho nejdřív vypil dvě sklenice vody.

,,Chceš kafe?“ nabídla mu.

Přikývl. Ztěžka dopadl na židli a několikrát si promnul oči. ,,Máme novou poličku na klíče, co? To jste přidělaly samy?“

Jako naschvál, zrovna si všiml hned, pomyslela si Věra. Lhát rozhodně nehodlala. ,,Přidělal ji Erik. A taky ji vyrobil, je šikovný, nemyslíš?“

,,On tady byl?!“

,,Byl.“

,,Něco jsem řekl, ne? Děláte si ze mě snad blázny?“ začínal pomalu zvyšovat hlas.

,,Luboši, přestaň. Je to Moničin kluk. Chodí sem Miloš, proč by nemohl on?“

,,Ty víš dobře proč! Nedovolím, aby se holka tahala s nějakým… Vždyť jsou, do prdele, všichni stejní!“

Věra se postavila přímo proti němu, ruce si dala v bok. Už toho měla právě dost. ,,Něco ti povím! Tenhle byt je stejně tak můj jako tvůj. A pokud jde o mě, chodit sem může.“

,,No, tak si ho sem třeba nastěhujte! Ale mně ať na oči nechodí!“

Až v tu chvíli si oba všimli, že mezi dveřmi stojí Monika.

***

Po šesté hodině večer se přihrnuli Eva s Milošem jako velká voda. Moniku s Věrou zastihli u televize.

,,Táta už spí, dohání včerejšek,“ vysvětlovala Věra a ukazováčkem před ústy naznačila, aby ubrali na hlasitosti. ,,Dáte si něco k jídlu?“

,,Díky, měli jsme pizzu. Stejně hned půjdu, jen jsem vás chtěl všechny pozvat prvního března k našim na chatu. Budu slavit pětadvacítku. Táta roztopí v garáži, budeme tam mít elektrický gril, pivo a tak.“

,,Takové kulatiny si nemůžeme nechat ujít, děkujeme za pozvání. Určitě se zastavíme,“ slibovala Věra s úsměvem.

Miloš popošel ke dveřím a znovu se vrátil. ,,Chtěl jsem ještě říct… Nechci, aby to vyznělo nějak…“

Věra povytáhla obočí a se zájmem čekala. Stejně tak Monika, která navíc měla pocit, že Miloš se dívá přímo na ni. Chvíle ticha se nepříjemně natahovala a Milošovy tváře úplně zrudly.

,,No?“ povzbudila ho Věra.

Eva odpověděla místo něj. ,,Prostě jsme chtěli říct Monice, že pro ni pozvání samozřejmě platí. Jenom pro ni! Cikána tam netahej, jo?“ obrátila se přímo na sestru.

Věra ztuhla. Jak mohla být Eva tak necitelná? Celá situace už nemohla být trapnější. Monika pocítila vůči oběma ohromnou zlost. Nevěřícně zírala na Evu a na Miloše, znovu a znovu z jednoho na druhého, a stále nemohla pochopit, že tohle opravdu udělali. Zaťala dlaně, dech se jí zrychloval a emoce se připravovaly vybuchnout. Těsně před tím, než utekla z místnosti, zakřičela na ně třesoucím se hlasem, potlačujíc pláč: ,,Zapomeňte oba, že bych přišla na nějaký vaše blbý oslavy!“

,,Tak tohle se vážně nepovedlo,“ řekla Věra přísně, otočila se k oknu a hleděla na setmělou ulici. Za jejími zády se ozvalo jen krátké špitání a pak už slyšela jen zabouchnout dveře od bytu.

Eva s Milošem zmizeli beze slova.

Desátá kapitola

přesně za týden zase tady.

***

Podívejte se, jak celý příběh začal.