Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Obyčejný příběh jedné rodiny X.

2. 09. 2017 19:00:00
Trápení a problémy zametené pod koberec nezmizí. Vše schované si tam pobublává, rozpíná se, začíná vřít, jen jen vybuchnout a vyvalit se ven.

Desátá kapitola

,,Ty už seš dneska doma?“ podivil se Luboš.

Věra si nemohla nevšimnout ironie v jeho hlase. Louskla po něm pohledem, ale neřekla nic.

,,Volala máma, přijede na víkend. V sobotu půjde do divadla. Sakra, zapomněl jsem jí vyzvednout vstupenku.“

,,Půjdu ještě do města, vyzvednu ji. Řekls mamince, že tu v pátek nebudeme?“

Udiveně na ni pohlédl, ale ve vteřině se dovtípil. ,,Aha, Milošovy narozeniny. Jak znám mámu, dá si vínko a bude si hovět u televize.“

,,Možná by šla s námi, zavolala bych Bartoňovým, jestli to nevadí. Nechci se tam dlouho zdržovat, nejradši bych nešla vůbec. Ale ze slušnosti alespoň popřejeme...“

,,Co pořád řešíš? Miloš řekl na rovinu, že ho tam nechce, a co má být? Já ho tam taky nechci!“

,,Chápu, že chata je Milošových rodičů, ale pochybuju, že by to bylo kvůli nim. Zdají se mi takoví... prostě myslím, že by jim to nevadilo. Ti o tom určitě ani nevěděli! To bylo vyloženě z Miloše a z Evy. Hrozně mě naštvali.“

,,Co můžeš vědět, jak to bylo? Myslíš, že jsem jediný, komu to vadí? Ani nechci domýšlet, jak bude vyvádět máma, až to zjistí.“

Luboš významně vydechl, byl opět naštvaný. Věra stáhla domácí volné kalhoty a soukala se do úzkých džínů, které čekaly přehozené přes židli. Neušel jí manželův pronikavý pohled. Stála kousek od něho, vnímala jeho vůni a dobře si uvědomovala, jak moc jí chybí vzájemné doteky. Ale nahromadilo se toho mezi nimi tolik, co jí bránilo prostě natáhnout ruku a dotknout se. Ve skutečnosti je dělily centimetry, ale Věře se vzdálenost mezi nimi zdála momentálně nepřekonatelná. Oblékla se, hodila mobil a peněženku do kabelky a odešla.

***

Monika spěchala k fontáně u muzea. Nestačilo, že angličtinář přetahoval, navíc jí tramvaj ujela přímo před nosem. Věděla, že jde pozdě. Erik už na ni čekal. Zahákli se do sebe a vydali se směrem k parku.

,,Klidně na to grilování jdi.“

,,Ani náhodou, tam ani nepáchnu! Ségra je fakt kráva!“

,,Říkal jsem ti, že budou problémy, tohle všechno se dalo čekat. Dobře vim, že tvůj táta mě nemůže ani vystát.“

Nevěděla, co na to říct. Přitiskla se k němu, hlavu si položila na jeho hruď a snažila se ubránit slzám.

,,Jo, volala Jitka,“ vzpomněl si náhle. ,,Můžeme k nim přiject někdy na víkend. Moc by tě chtěla poznat.“

,,Táta mě nepustí. Jsem ráda, že můžu vůbec ven.“

Erikova sestra Jitka už je deset let vdaná v Domažlicích za bílého kluka a mají spolu tři děti. Trvalo dlouho, než ji manželova rodina přijala, chtělo to zkrátka svůj čas.

,,Tak pojedeme jindy, no. Za měsíc a kousek budeš dospělá.“

,,To je platný, když chodím do školy a bydlím u našich,“ usmála se. ,,U Jitky bychom i přespali?“

,,To je jasný. Říkala, že by nám na noc nechali dětskej pokoj.“

Monika nemohla zabránit, aby se jí horkost, která vznikla někde v okolí žaludku, rozlila po celém těle a způsobila, že jí tváře hořely jako pivoňky. Erik se dovtípil, proč tak zčervenala.

,,Mony, to vůbec neznamená... Když nebudeš chtít, tak...“

Položila mu dlaň na ústa a pohlédla mu do očí. Moc si přála strávit s ním noc. Políbila ho tak, že o tom nemohl vůbec pochybovat.

***

,,Zítra po škole pojedu rovnou s Milošem na chatu. Pan Bartoň vás prý vyzvedne a odvoz zpátky máte také zajištěný. Abyste mohli připíjet,“ informovala Eva rodiče.

Věra se otočila na Luboše. ,,Co maminka?“

,,Prý počká tady.“

,,Přijede babča?“ rozzářila se Monika.

Luboš ji hned zchladil: ,,Hlavně, ať tě nevidí s tím klukem!“

Monika vzpurně našpulila rty. Zrovna se ,,s tím klukem“ chtěla babičce pochlubit. Vzdor v ní zesílil. ,,Nesmím na grilování, nesmím před babičku, co mám teda dělat?“

,,Omyl! Smíš na grilování, ale sama,“ vložila se do toho Eva.

,,Ty drž hubu!“ vyštěkla na ni Monika a Věra jen zamžikala překvapením. ,,Abyste se na nás nemuseli koukat a nikdo nás náhodou neviděl, tak pojedeme na víkend pryč. Jsme pozvaní k jeho setře.“

,,To ať tě ani nenapadne!“ zařval Luboš. ,,Zítra buď pojedeš s námi na chatu nebo tu budeš s babičkou, ale ven se nehneš!“

Monika se zvedla a s významným dupáním odkráčela do pokoje. Celá se třásla. Cítila ohromný vztek a křivdu. Okamžitě volala Erikovi. Zvedl to po třetím zazvonění, což se jí zdálo jako věčnost. Ani se nezdržovala vysvětlováním a rovnou na něj vypálila, k čemu se rozhodla. Byla si naprosto jistá.

,,Zítra jedeme do Domažlic. V kolik mám být na nádraží?“

Jedenáctá kapitola

Uteče Monika nebo ne? Dozvíte se za týden.

***

Podívejte se, jak celý příběh začal.

Autor: Liběna Hachová | sobota 2.9.2017 19:00 | karma článku: 10.78 | přečteno: 564x

Další články blogera

Liběna Hachová

Obyčejný příběh jedné rodiny XXI.

Byl jednou jeden král... Těmito slovy celý příběh (ne)začal. A jak to bylo dál? Byla to jen pohádka nebo nebyla?

18.11.2017 v 19:00 | Karma článku: 16.87 | Přečteno: 408 | Diskuse

Liběna Hachová

Obyčejný příběh jedné rodiny XX.

V životě někdy mohou přijít chvíle, kdy naším největším protivníkem jsme my sami. Ach, ta ješitnost!

11.11.2017 v 19:00 | Karma článku: 10.87 | Přečteno: 402 | Diskuse

Liběna Hachová

Obyčejný příběh jedné rodiny XIX.

Všechno vypadá tak jasné a snadné a přesně víme, jak se zachovat, co udělat. Ovšem jen tehdy, pokud nejde o náš vlastní život.

4.11.2017 v 19:00 | Karma článku: 13.45 | Přečteno: 496 | Diskuse

Liběna Hachová

Jak jsem byla zavřená

Už jednou mně tam šlo o život. Nedala jsem si říct a nedala... A zase jsem tam vlezla. Zamkli mě na osm zámků a starej se!

28.10.2017 v 23:55 | Karma článku: 8.66 | Přečteno: 525 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Martina Mičková

Josef Lada alias Kocourek Josef

Může mít slavný Josef Lada něco společného s nalezeným kocourem? Jak dopadne osamělý zraněný kocourek a proč maluje obrázky? Všechno se můžete dozvědět, stačí se jen začíst.

21.11.2017 v 21:26 | Karma článku: 6.76 | Přečteno: 220 |

Jaroslav Herda

Žeň

Kreslené vtipy špatně se vyprávějí. Psát úvodní slovo k veršům se mi také protiví. Však písí žízní zní a písmenka si žádá, tak mrcho pij, když tak tě IT nastavil.

21.11.2017 v 20:18 | Karma článku: 5.82 | Přečteno: 136 | Diskuse

Tereza Špetlíková

Lauren Graham: Rychleji mluvit nedokážu

„Gilmorky“ během nekonečného počtu repríz někdy naladil snad každý. Tento americký seriál, který začínal ve stejném vysílacím čase jako tehdy obrovsky populární Přátelé, neskončil jako propadák.

21.11.2017 v 8:08 | Karma článku: 6.53 | Přečteno: 254 | Diskuse

Iva Marková

Kluk s dredy

Potkávala ho každé ráno cestou do práce. Zimou zachumlaní do sebe...................................

20.11.2017 v 21:40 | Karma článku: 13.14 | Přečteno: 774 | Diskuse

Dita Jarošová

Dopis netečným...

Nehrajte mrtvé brouky! O nás a bez nás se jistě odehrávají všemožné každodnové bitvy. Zároven zbývá spousta věcí, které ovlivnit smíme, některé dokonce musíme! Snažme se přijít věcem na kloub.

20.11.2017 v 11:43 | Karma článku: 10.32 | Přečteno: 223 | Diskuse
Počet článků 50 Celková karma 12.01 Průměrná čtenost 479

Píšu různé příběhy, fejetony, krátké povídky... Možná Vás potěší. Stejně jako mě, když je vymýšlím a tvořím.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.