Dobrý skutek

3. 02. 2019 14:49:37
Někdy minulý týden upoutal moji pozornost internetový článek o muži, který se probudil z kómatu a z vděčnosti se rozhodl, že každý den udělá dobrý skutek.

Upřesním to: celý článek jsem nečetla, nadpis a krátká upoutávka stačily, abych se zamyslela nad tím, co je vůbec dobrý skutek a jestli ho lze plánovitě uskutečnit každý den. Rozhodla jsem se, že to zkusím. Jeden týden a uvidíme.

Pondělek mi nabídl příležitost sám od sebe. Během pracovní doby jsem zjistila, že se kolegům z předchozí směny něco nepovedlo. První reakce: tak to si, panáčkové, zítra předělají! Po chvíli se mi to rozleželo. Kdybych nechala chybu uležet do druhého dne, bylo by daleko složitější ji odstranit a zkomplikovala by práci i dalším, dosud nezúčastněným lidem. Uvědomila jsem si, že zrovna teď je přede mnou výzva k dobrému skutku. Ano, opravdu je třeba se dívat kolem sebe a rozhodnout se. Mrskla jsem sebou, zapotila se a nakonec jsem měla z toho radost.

V úterý jsem stála ve frontě v malém krámku s pultovým prodejem. Za mnou přešlapovala paní, v peněžence hledala a počítala drobné. Bylo nasnadě, že se zastavila pro nějakou drobnost a spěchá. Já měla v plánu nechat si krájet několik druhů salámů a sýr. Příležitost je tu!! Nabídla jsem paní, že ji pustím před sebe. Odmítla. Byl to dobrý skutek nebo ne, když nebyl přijat? Asi ne.

Středeční příležitost čekala opět v práci. Tentokrát jsem pomohla s jistým úkolem svým podřízeným. Jejich poděkování potěšilo, to ano, ale kvůli němu jsem jim nepomáhala. Dobrý pocit, který jsem „vyrobila“ sama sobě, to bohatě předčil.

Ve čtvrtek jsem vzala telefon a vytočila číslo kamaráda, kterému jsem se už dlouho neozvala a to „ozvání“ stále odkládala. Možná bych odkládala i dál, nebýt výzvy každodenního dobrého skutku. Měl radost a to mi bylo nejjasnější odpovědí.

Dárky k narozeninám, svátkům, Vánocům... No jasně, samozřejmá věc. Ale co nečekaný dárek pro kamarádku, jen tak, aniž by něco slavila? Její nefalšovaná radost a překvapení nakonec byly hezkým dárkem pro mě. Jak jsem se dozvěděla, v pátek jsem učinila dobrý skutek, o kterém bych si ani nemyslela, že dobrým skutkem byl: trpělivě a se samozřejmostí jsem čekala.

Nemám náturu, abych někam psala stížnosti na cokoliv. Ale co taková pochvala? Ač ani v tom nejsem zběhlá, napsala jsem pochvalný e-mail do firmy, která se ke mně zachovala více než solidně. Oni potěšili mě, snad e-mail potěšil je. V sobotu jsem udělala ještě jeden dobrý skutek a to výjimečně pro sebe: cítila jsem se velice unavená, všechny povinnosti jsem hodila za hlavu (což mně nejde úplně snadno), vlezla si do postele už odpoledne a spala a spala...

Dnes je neděle, poslední den mojí soukromé výzvy. Vím, jaký dobrý skutek udělám. Neznamená to, že tímto skončím a žádného dalšího se ode mě nikdo nedočká. Laskavosti a radosti pro druhé děláme často bezděčně, automaticky, i vícekrát než jednou denně. Bylo zajímavé nad tím pro změnu přemýšlet. Vědomě se rozhodnout a říct si, tohle udělám.

Článek jsem nepřečetla, nevím, jaké dobré skutky činil onen muž. Ani jsem ho zpětně nevyhledala, abych nebyla nijak ovlivněná. Dost možná, že pod pojmem dobrý skutek si představí každý něco jiného. U mě osobně rozhodne vnitřní pocit. Pravděpodobně udělám radost někomu dalšímu, ale nakonec – tu radost mám přece i já.

Autor: Liběna Hachová | neděle 3.2.2019 14:49 | karma článku: 14.30 | přečteno: 270x

Další články blogera

Liběna Hachová

Pepo, kamaráde, řekni mi proč

Když se dva dívají na stejnou věc nebo událost, většinou vidí každý něco jiného. O tom je tenhle krátký příběh.

28.1.2019 v 0:23 | Karma článku: 11.92 | Přečteno: 463 | Diskuse

Liběna Hachová

Čisté radosti mého života

Stejnojmennou knihu Jana Šmída jsem četla minimálně před čtvrtstoletím. Na obsah si vzpomenu velmi mlhavě, název mi utkvěl v paměti.

20.1.2019 v 22:04 | Karma článku: 15.41 | Přečteno: 299 | Diskuse

Liběna Hachová

Smích je nejlepší lék

Victor Hugo: „Den, kdy se člověk ani jednou nezasmál, by měl považovat za ztracený.“ Platí-li to, neztrácím ani jeden.

22.12.2018 v 18:47 | Karma článku: 14.03 | Přečteno: 269 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Jaroslav Herda

Větroplavec

Plachtaření nemusí být jen sport a zábava. Stačí v pravý čas napnout plachtu a člověk se může stát třeba i císařem.

19.2.2019 v 9:14 | Karma článku: 5.76 | Přečteno: 179 | Diskuse

Jan Paroubek

Jak máme vychovávat děti, když nevíme, co mají mezi nohama. "Viďte, paní učitelko."

Někdo má pindíka, jiný ferdu či ferdíčka, další má zase frantíka, jeden chlapeček měl dokonce údíka. Jenom náš syn měl penis. A to byl neskutečný průšvih a trapný boj s paní učitelkou v mateřské školce.

18.2.2019 v 16:02 | Karma článku: 43.56 | Přečteno: 5474 | Diskuse

Marek Ryšánek

Blahoslavení chudí, hladoví, plačící? Z nouze ctnost?

blahoslavení chudí, hladový, plačící. Co je na tom tak povznášejícího aby člověk trpěl? Nedělá Ježíš z nouze ctnost? A jak dojde k onomu nasycení? Proč se tito lidé budou smát?

18.2.2019 v 11:18 | Karma článku: 8.06 | Přečteno: 386 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Ve slabé chvilce

Opět dávám do placu jeden anglický sonet. Jak mi o něm kamarád řekl, je váhavý, dvojznačný a zdráhavý, což jistě někam směřuje, ale on se neodvažuji říci kam a já to nevím. Jisté je, že vtipkovat se někdy nevyplácí.

18.2.2019 v 10:49 | Karma článku: 8.34 | Přečteno: 238 | Diskuse

Jan Jurek

Máš mé požehnání ...

"Už do té školy chodit nechci." "Dobře, ale co tedy chceš? Přece toho nemůžeš jen tak nechat. Docela ti to tam jde. Učitelé si na tebe nestěžují, máš solidní výsledky ..." "Nebaví mě to, necítím se tam dobře." "A kam bys chtěl? ....

18.2.2019 v 8:29 | Karma článku: 13.78 | Přečteno: 533 | Diskuse
Počet článků 85 Celková karma 13.84 Průměrná čtenost 498

Píšu různé příběhy, fejetony, krátké povídky... Možná Vás potěší. Stejně jako mě, když je vymýšlím a tvořím.

Najdete na iDNES.cz