Kruh lží

Krátká povídka s tolikrát otřepanou zápletkou, která se může rozplést všelijak. Jak skončí Terezin příběh?  

,,Gratuluji, paní Bendová, jste těhotná.“

Jak dlouho Tereza čekala, až uslyší právě tato slova! Dva roky planých nadějí a opakovaných zklamání. Tolikrát si v duchu představovala chvíli, kdy Markovi, svému manželovi, svěří tu nejsladší novinu. Těšila se, jak se společně budou připravovat na příchod děťátka. Konečně mu dovolí, aby přivezl od rodičů z půdy nádherně malovanou dřevěnou kolébku. Pořádně ji vyčistí, možná poopraví nebo přelakuje. Už to chtěl udělat dávno, ale ona se bála, že by snad něco zakřikli. Na kolébku, výbavičku i kočárek bude času dost, až budu těhotná, říkávala. A skálopevně věřila, že jednou opravdu bude, protože z lékařského hlediska žádné vážné překážky neexistovaly. Dočkala se! Měla by cítit obrovskou úlevu a radost. Ale všechno teď bylo jinak. Tereza si vůbec nebyla jistá, zda otcem děťátka je právě její muž.

 Do architektonického studia PK Novum, kde pracovala jako sekretářka, přijeli před pár týdny na krátkou pracovní návštěvu dva španělští architekti. Nešlo si nevšimnout, že mladšímu z nich, Adrianu Gomézovi, se velmi zalíbila. První den po ní jen pokukoval a pokaždé, když se jejich pohledy střetly, nádherně se usmál. Druhý den už každou volnou chvilku spolu brebentili, alespoň tolik, kolik Tereze dovolila její znalost angličtiny. Třetí den dostala čokoládu. A čtvrtý den kytičku. Bylo to tak romantické! Adrian byl sotva třicetiletý, vysoký, černovlasý, snědý, s uhrančivýma očima. Krásný, až se jí tajil dech. Jeho zájem ji samozřejmě těšil, i když všechno brala jako hru, nevinné flirtování. Ale stačilo několik skleniček vína na rozlučkovém večírku a všechna nevinnost byla tatam. Pár horkých chvilek v zamčené kanceláři a pak sbohem, Adriane. Tereze zůstala jen vina těžká jako obrovský balvan. 

,,Kdybych nevěděl, jak dlouho se snažíte o miminko, myslel bych si, že jsem vás nepotěšil, paní Bendová,“ řekl velmi pomalu a tiše doktor Macháček, jako by se bál, aby se jí nějak nedotkl. Nejspíš byl v takových situacích zvyklý na radostnější reakce nastávajících maminek.

,,Ale potěšil, pane doktore. To je tím velkým překvapením,“ vymluvila se.

Několik příštích dnů prožila v naprostém zmatku a strachu. Po dítěti toužila celým svým srdcem. Co když se ale narodí Adrianovo dítě, snědé a černovlasé? Ona sama je světlý typ a Marek také. V noci spala málo, jen se převalovala, přes den chodila jako v mrákotách a ať už dělala cokoliv, myšlenky směřovaly stále k jedné věci. Viděla jediné východisko ze své situace. Otěhotněla jednou, otěhotní podruhé, uklidňovala sama sebe. Neexistuje zkrátka jiné řešení, než dát dítě pryč.

Doktor Macháček se zdál nemile překvapen jejím rozhodnutím, které mu sdělila s jistým pocitem studu. Nicméně jako lékař musel přání své pacientky akceptovat. Připadalo jí, že se z jeho hlasu vytratila obvyklá vlídnost.

,,V tak časném stádiu těhotenství se jedná o ambulantní zákrok. Když bude všechno v pořádku, za pár hodin vás pustí domů.“

Ano, všechno bude v pořádku, přesně to očekávala. Objednala se hned na středu. V práci požádala o pár dní volna. Šéf jí vyhověl, i když musela slíbit, že hned po víkendu přijde. Markovi  neřekla nic. Věděla, že ve středu i ve čtvrtek bude mít službu. Pracuje jako číšník a ona spoléhala na to, že domů se vrátí jako vždy až pozdě v noci a ničeho si nevšimne.

V pondělí si zašli do kina na komedii, protože ty měli oba ze všech filmů nejraději. Až na to, že Tereza tentokrát ani nevnímala, o čem děj vlastně je. V úterý Marek připravil výborné špízy, navečeřeli se a potom hráli šachy. Tereza jen symbolicky usrkávala oblíbené francouzské víno a jakmile si Marek odskočil nebo vyřizoval telefonát, ulévala ze své sklenice do dřezu.

Chráním dítě před sklenkou vína a pak ho klidně nechám zabít, prolétlo jí hlavou. Nervy měla napnuté k prasknutí. Tvářit se, jako by se vůbec nic nedělo, ji stálo hodně sil, ale držela se.

,,Teri, není ti nic?“ vyptával se Marek, jako by vycítil nějakou změnu.

,,Možná na mě něco leze.“

,,A nebude to náhodou…,“ významně se usmál a začal ji hladit po břiše. Všimla si, jak se mu obličej rozzářil. Nejspíš ho ta představa opravdu nadchla.

Cítila se jako pod ledovou sprchou. Ne, daleko hůř. Jako by ji někde uvnitř probodával ostrý nůž. Takhle daleko to nechala zajít! Na začátku si s Markem slíbili, že si nebudou lhát. Ona to porušila a teď neví, jak z kruhu lží ven. Kdyby jen našla odvahu všechno mu říct. Možná by jí odpustil a zůstali by spolu jako rodina. Ve třech. Teď zbývalo jen dohrát překrásný večer až do konce.

Ve středu ráno vstala, Marek ještě spal. Ona celou noc myslela na své dítě. Na jejich dítě. Dívala se na milovaného muže a sbírala  všechno odhodlání hned teď ho probudit a svěřit se. Nakonec tiše odešla z bytu se slzami v očích.

K nemocnici to měla pět zastávek tramvají. Zůstala stát na zadní plošině a nepřítomně se dívala ven. Aniž by chtěla, začala vnímat rozhovor dvou žen, stojících vedle ní.

,,…rozběhla se za psem a přímo pod auto.“

,,Brr, chudáci rodiče.“

,,A to měli jen tu holčičku, měli jí dost pozdě.“

,,To je fakt hrozný. Někdo si vymodlí dítě a ještě o něj přijde a některá ženská hodí dítě do popelnice, v lepším případě jde aspoň na potrat…“

Tereza vystoupila na třetí zastávce. To, co ještě před chvílí považovala za nemožné, bylo zřetelné a na dosah. Lapená do svých pochyb a výčitek, zamotaná do svých lží, nepoznala tu jedinou správnou cestu z kruhu ven, kterou měla celou dobu přímo před sebou. Teď jí bylo nad slunce jasnější, co udělá. Přešla na druhou stranu ulice a počkala na tramvaj zpátky domů. Marka ještě určitě zastihne. Ať už to s nimi dopadne jakkoliv, jedno věděla bezpečně. Dítěte, které v sobě nosí, se za žádnou cenu už nevzdá.