Velký česko-domácí slovník

Máte-li pocit, že sousedé, kolegové a známí nevědí, o čem mluvíte, a vy nevíte, o čem mluví oni, použijte slovník.

Věřím, že v každé rodině se používají slova, jimž správně rozumějí pouze domácí. Ať už se jedná o vymyšlený novotvar nebo naopak o slovo všeobecně známé, které během let nabylo zcela zvláštního, specifického a mnohdy velmi konkrétního významu. Do toho nejde jen tak vpadnout, cit pro nuance se tříbí celé roky, ba i celé generace.

Když kdokoliv z naší rodiny nazve někoho nečamoudem, víme přesně, s kým máme tu čest. Příslušníci cizích klanů si nejspíš domyslí, že dotyčnou osobu zrovna nechválíme, ale sotva jim naskočí konkrétní charakteristika, která by možná vydala na stránku A4. Titul se nehodí pro obyčejného troubu. Zaslouží ho člověk nedůvtipný, vlažný, mdlý, nepraktický, společensky neohrabaný... Zkrátka nečamoud!

Když jsem zaslechla jednu paní vykládat, že cosi utřela kundálem, nešlo mi to vůbec do hlavy. Drahně let jsem totiž znala tento výraz jako označení exkrementu velmi, ale opravdu velmi tuhé konzistence. Byla jsem zaskočena. V tomto případě se nejedná o lingvistický poklad ryze rodinný, ale místní. Mám nezvratný důkaz, že minimálně jedna osoba z mé rodné vísky, pokrevně nijak nespřízněná, také použila slovo kundál v souvislosti s výkalem. Jak jsem následně zjistila, řada lidí v mém okolí tak nazývá smotky odstřižků a zbytků nití (pucvol), používané k utírání strojů špinavých od oleje a podobně. Někde se prý tak označují chuchvalce vlasů nebo zvířecích chlupů a často určitý druh elektrických lokomotiv.

Když jsem byla malá holka a babička mě viděla nafintěnou v šatičkách, chválila mě: ,,No ty jsi ale frnda!“ Rozumějte: frajerka, fešanda, parádnice.

Že dané slovo je zároveň expresivním označením ženského pohlavního orgánu, prozradila mi Eliška Balzerová v úžasném filmu ,,Ženy v pokušení“. Tento poznatek jsem záhy odsunula na vedlejší kolej. Když nedávno jedna milá kolegyně vylezla po směně ze šatny vyparáděná, hezky sladěná do barvy, upřímně a spontánně jsem vysekla pochvalu:

,,No né, ty jsi ale frnda!“

Zarazila se a mně v tu chvíli docvaklo. Začala jsem se omlouvat a vysvětlovat. Je to veselá kopa, pro každou legraci, tak si naoko rozzlobeně postěžovala kamarádce:

,,Řekla mi, že jsem **píp**!“

A smála se na celé kolo mým rozpakům a rudnutí až za ušima. Nakonec jsme se smály všechny.

Nedalo mi to a položila jsem příbuzné kontrolní otázku, co by ji napadlo jako první, kdybych řekla, že je frnda.

,,Asi, že jsem vyparáděná?“

Vidíte, jak rodinná hantýrka zapustila kořeny.