Touha vyhrát a umění prohrát
Nejedná se zdaleka jen o vrcholový a profesionální sport. Neustále probíhá bezpočet soutěží a turnajů ve všem možném, co vás napadne, od těch oblastního nebo místního významu až po amatérské, uspořádané třeba jen partou přátel. U těch posledně jmenovaných jde převážně o zábavu a legraci, ale účastníci všech mají jedno společné – chtějí vyhrát.
„PROČ CHCI VYHRÁT? PROTOŽE NECHCI PROHRÁT!“ – Max Schmeling, německý boxer
Celé to má jeden velký háček. Bez ohledu na počet soutěžících vyhrát může jen jeden. Ti ostatní mohou být smutní, naštvaní, zklamaní… Ale měli by to umět přijmout.
Mezi malými dětmi, v rámci nějaké soutěže ve školní třídě, dá se pozorovat celá škála bezprostředních reakcí na neúspěch. Některé jsou smutné, ale vezmou to, za chvíli o ničem neví a s nadšením se vrhají do další hry, některé pláčou, ale objeví se i nekontrolované záchvaty vzteku nebo agresivní výpady vůči vítězi. U dospělých je to asi podobné, i když lépe umějí své emoce ukočírovat. Podle mého názoru, rodiče, kteří nechávají své děti schválně vyhrávat (...jinak se hrozně vzteká a rozhazuje pexeso po zemi, vždyť je ještě ták malinký/á…), nedělají jim dobrou službu. Řekla bych, že jim vyloženě škodí. Setkala jsem se i s dospělými, kteří chtěli v přátelské soutěži vyhrát za každou cenu, zbytečně se rozčilovali, prudili a kazili ostatním pohodovou atmosféru. Možná je rodiče nechávali v dětství stále vyhrávat.
„BÝT DRUHÝ ZNAMENÁ BÝT PRVNÍM, KTERÝ NEVYHRÁL.“ - Ayrton Senna, brazilský automobilový závodník, pilot F1
Osobně to vnímám tak, že je „zlato“, pak dlouho nic a pak ta ostatní místa. Být první je nejvyšší meta. Vyměnila bych třeba deset stříbrných a bronzových příček za jedinou zlatou. Vysvětlovat druhému, jak se krásně umístil v těžké konkurenci, jsou v té chvíli jen – promiňte mi ten výraz – kecy. Kolik už jste viděli hráčů, kteří právě prohráli finále, aby začali jásat a skákat radostí, že mají stříbro v kapse?
I když, jak známo, trénink dělá mistra, není to jen o tréninku, ale i o štěstí. Před měsícem jsem se zúčastnila amatérského turnaje v šipkách. Váhala jsem, protože šipky hrát neumím, všehovšudy jsem odházela dva legy týden před Velikonocemi. Ale nechala jsem se od kamarádů vyhecovat. Řekla jsem si – dobře, zkusím zase něco nového a někdo musí být poslední. Snažila jsem se a mířila, jak nejlépe jsem uměla, navíc jsem měla velikánské štěstí. Výsledek? Přivezla jsem si pohár za třetí místo.
Radost jsem měla velikou, aby ne! Jakmile prvotní euforie opadla, už ten červíček v hlavě chroupal: kdyby mi bývala ta šipka nespadla a kdybych trefila o půl centimetru vlevo a kdybych... Jenže žádné kdyby ve sportu neplatí. Už si můžeme stokrát říkat: kdybych ten míček neminul, kdybych netrefil třikrát po sobě tyčku, kdyby mi nepodklouzla noha, kdybych ten poslední gól chytil... Šance byla a už je pryč.
Co se stane, pokud zrovna nevyhrajeme? No, nestane se nic, svět se točí dál pořád stejně. Zamrzí to, ale stále je to jen hra, jsou v životě důležitější věci. Každý chce vyhrát, ale měl by umět i prohrát. Tentokrát to nevyšlo, ovšem byla by velká škoda to zabalit a příště už se o nic nepokoušet. Touha vyhrát nás přiměje k dalším pokusům a snaze být zase o kus lepší.
Jestli chci vyhrát šipky, musím pořádně trénovat. Není to jen o štěstí, ale i o tréninku!
Liběna Hachová
(Ne)výchova dětí
Každá doba s sebou přináší rozličné trendy i módní výstřelky ve všech oblastech života, výchovu našich nejmenších nevyjímaje
Liběna Hachová
Hrozně strašné nebo strašně hrozné?
Poslední dobou je toho všude plno, mezi lidmi, v rádiu, televizi... Slyším to zkrátka ze všech stran.
Liběna Hachová
Nech si ty móresy, nebo ti jednu fláknu!
Puberta se mnou cloumala a ať moji rodičové řekli či po mně chtěli cokoliv, na znamení rebelie jsem významně obrátila oči v sloup.
Liběna Hachová
O kráse
Tolikrát uctívaná i zatracovaná, lákavá i nedosažitelná, věčná i pomíjivá... Taková je lidská krása.
Liběna Hachová
Pohlednice z celého světa
Cestovat a poznávat svět teď moc nemůžeme, ale barevné pozdravy ze všech možných zemí můžou doputovat za námi.
Liběna Hachová
Veselého silvestra!
Kdepak, nespletla jsem se o týden, vím, že už běží nový rok. Tohle je vzpomínka na silvestry minulé.
Liběna Hachová
Nostalgické vyprávění
Ta naše holka je hrozná papírnice, říkávali o mně rodiče. Vystřihovat, nalepovat, zapisovat, vybarvovat, podtrhávat... To bylo vždycky moje!
Liběna Hachová
Velké maličkosti
Povzbudivý úsměv, přátelské gesto, milé slovo, kouzelný okamžik... Sice maličkosti, ale záleží na nich hodně. Každý den.
Liběna Hachová
To nevymyslíš IV.
Přidávám další krátký příběh z kategorie originálních lidských nápadů. Je skutečný, protože taková hloupost nejde ani vymyslet.
Liběna Hachová
Spolubydlící na dobu určitou
Natrefit na fajn spolubydlící, když si je nemůžete ani sami vybrat, je jako sázka v loterii. Já jsem vyhrála rovnou jackpot.
Liběna Hachová
Jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet?
Strč všechny mužský do pytle, pořádně zatřes, ať se promíchají, a jednoho namátkou vytáhni. Pokaždé trefíš toho svého.
Liběna Hachová
Výjimečný den
Sobota jako malovaná, řeknu Vám. Člověk by čekal úplně běžný, obyčejný den, a zatím byl plný zázraků.
Liběna Hachová
Nemohla bych bez něj žít
Tady vůbec nejde jen o prachobyčejný zvyk. Přilnuli jsme k sobě a stali se nedílnou součástí jeden druhého.
Liběna Hachová
To byl ale hezký den
Ač to ráno tak úplně nevypadá, někdy se den opravdu povede. A možná se dozvím i něco nového o životě.
Liběna Hachová
Hadříky
Tisíce a tisíce tun oblečení se ročně vyrobí a prodá, ale ten jediný kousek chybí! No věřili byste tomu?
Liběna Hachová
Náruživí rodiče
Vzít si na vysněnou dovolenou k moři kromě svého partnera také jeho rodiče? Pro mnohé naprosto nepředstavitelná skutečnost.
Liběna Hachová
Zázrak
Zvláštní a ojedinělý úkaz, co nastane maximálně jednou za deset dvacet let, odehrál se dnes u nás doma.
Liběna Hachová
Umíte se poflakovat?
Vypustit všechny povinnosti z dohledu, na práci zapomenout, někam se svalit, vyhodit nožky nahoru a jen tak zbůhdarma koukat.
Liběna Hachová
Holky, dnes jdeme nahoře bez!
Železnému zvyku a gravitaci navzdory odhoďme podprdy aspoň na jeden den! Den volnosti pro naše přednosti!
Liběna Hachová
Neděle jako stvořená k výletu
Poslední letní den, neděle 22. září 2019. Léto se s námi rozloučilo se ctí a přichystalo nádherné slunečné počasí.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 114
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 544x