Čas

Ten ho má málo, druhý méně, další nejméně a na posledního už nezbylo... Všichni by ho chtěli víc, ale kde stále brát?

Shodneme se, že čas je základní fyzikální veličina, ale tato definice je docela nuda, nezdá se vám? Čas můžeme popsat jako vzácnou a zázračnou… Co vlastně? Věc? Sice nejde nahmatat, není vidět, ale může být krátký, dlouhý i zatraceně těžký, to věci bývají. Máme možnost ho rozdělovat, naplňovat a věnovat. Čas jsou peníze, říká se. Kdo ví. Jisté však je, že ho můžeme ušetřit nebo zbůhdarma utratit, stejně jako je.

Přesto si myslím, že čas je ve skutečnosti jakási živoucí entita, už jen z toho zásadního důvodu, že ho můžeme úspěšně zabít. Kromě toho vykazuje řadu dalších vlastností a schopností živých bytostí.

Zanechává stopy a občas na nás tlačí. Dokonce má zub, kterým vytrvale hlodá. Když člověk ví jak na něj, dá se zorganizovat, ale většinou je netrpělivý a na nikoho nečeká. Oplývá velkou silou, odnese, co ho napadne. Povoláním je nejspíš lékař, vyléčí a zahojí všechny rány. Fušuje i do počasí, dokáže vypršet a kdeco zavát. Jako soupeř nebývá příliš vyhraněný, jednou nám nahrává a vzápětí se postaví proti nám, nevyhýbá se ani hře vabank. Pohyb má rád, zásadně vpřed, ale je to velký šprýmař – tu se vleče, tu utíká nebo letí.

Čas navíc se nedá nikde koupit ani objednat. Dovedete si představit dárkový poukaz dejme tomu na jeden měsíc času? Šel by na odbyt. Nebo hlavní výhra v loterii! Žádné miliony, ale třeba pět let času. To by bylo něco!! Vyhrát pět let života navíc.

Jenže to není možné. Někdo má k dispozici roků víc, jiný méně, tak to prostě je, co naplat.

Naproti tomu je velice spravedlivé, že jedna hodina každého člověka trvá právě šedesát minut, den každému nabízí právě čtyřiadvacet hodin, nikdo není ošizen ani protěžován. Každičký den máme času všichni stejně (zní to neuvěřitelně, že ano, nicméně je to pravda) a rozdělujeme ho podle svých priorit. Je třeba se rozhodnout, čemu a komu dáme přednost. Abychom nezmeškali nic a nikoho, na čem a na kom nám opravdu záleží.