Velké maličkosti

Povzbudivý úsměv, přátelské gesto, milé slovo, kouzelný okamžik... Sice maličkosti, ale záleží na nich hodně. Každý den.

Uplynuly téměř dva roky od chvíle, kdy jste si mohli přečíst můj článek o dobrých skutcích. Byl to jakýsi deník, do kterého jsem celý týden zapisovala, komu jsem pomohla nebo udělala radost. Napadlo mě zopakovat onu týdenní výzvu znovu, jen pohledem z opačné strany: najít každý den alespoň jednu laskavost, kterou někdo udělal pro mě. Myslím si totiž, že v pracovním a životním kolotoči mnohdy konáme a naopak přijímáme ony drobné pozornosti úplně bezděčně.

V pondělí se mi na odpolední směnu moc nechtělo, myšlenkami ještě ve slunečném víkendu loudala jsem se k hale. Na chodníku přede mnou rázně klapaly střevíce naší paní bezpečačky. I když jsem byla hodný kus za ní, ochotně čekala a držela těžké vchodové dveře, aby nezaklaply a já je nemusela znovu namáhavě otvírat. Bylo to velice milé a pozorné.

V úterý už po babím létě nebylo skutečně ani památky, ale přece je třeba ledasco na zahradě poklidit, pověsit prádlo, nakrmit zvířátka, sychravo nesychravo. Mezitím přijela dcera na kus řeči, což mně samo o sobě udělá radost, a když jsem se vrátila do kuchyně, čekal na mě hrnek horké voňavé kávy, abych se zahřála a odpočinula před odjezdem do práce. Komu by se nelíbilo být aspoň chvilku opečováván.

Ve středu mě napadlo využít kouzlo sociální sítě a požádat jejím prostřednictvím přátelé a známé, zda by mi mohli věnovat jistou drobnou věc, pokud by se chystali ji vyhodit. Velice mě překvapil zájem a ochota hledaný artikl donést, dovézt a dokonce i poslat poštou.

S výborným nápadem přišla ve čtvrtek kolegyně: objednat si do práce společnou večeři. Nezapomněla předem poslat zprávu, abych si zbytečně nechystala jídlo s sebou z domova. Ušetřila mi čas a navíc příjemně navnadila, i na šichtu se člověk může těšit.

V pátek se u nás doma měnila okna. Velice mě překvapili řemeslníci, práce jim šla pěkně od ruky a výsledek daleko předčil moje očekávání. Samozřejmě, toto nelze brát jako laskavost, ale ze mě neskutečně spadly starosti a nálada se zlepšila. Víte, zažila jsem stavbu rodinného domku svépomocí a na prstech jedné ruky bych mohla spočítat řemeslníky, které s čistým svědomím doporučuji dál. Kvečeru se ozvala kamarádka, co kdybychom se šly chvíli projít a popovídaly si? Udělala mi velkou radost! Uvítala jsem hodinovou procházku jako nejlepší relax po celoodpoledním gruntování.

Pobyt venku mi prospěl, proto jsem si v sobotu odpoledne dala pořádný nášup. Vydatná procházka podél řeky mi projasnila mysl i duši. Mám ráda pohled na vodní hladinu, v jejímž odrazu se všechna ta krása kolem zdvojnásobí. Potěšily mě stromy svými pestrobarevnými kabátky i sluníčko, protože se mu aspoň na pár chvil podařilo vykouknout dírou mezi mraky.

Téměř každou neděli jezdím alespoň na krátkou návštěvu k rodičům, ani dnešek nebyl výjimkou Moje svérázná maminka si protentokrát odpustila obvyklé stěžování, lamentování, malování čertů na zeď a stejně tak kritiku mojí osoby. Naopak mě pochválila a dokonce měla pro mě připravenou oblíbenou čokoládu.

Možná někdy vstaneme levou nohou napřed, od rána se nic nedaří a může se stát, že skrze tu špatnou náladu vidíme černě i všechno a všechny kolem. A přece se dá pokaždé najít něco hezkého, co nám udělá radost, milý člověk, který potěší, překvapí, nezištně pomůže nebo pochválí. Jen je třeba ty velké maličkosti chtít vidět. Každý den.