Je to zvlastni,

alemy kluci ve skole nikdy zadne pamatniky nemeli. My jsme byli vzdy jen zadani do nich neco napsat, nebo namalovat.

Ale v puberte uz jsme meli jak bych to nazval, snad psimickar, kam jsme si psali texty tenkrat popularnich pisnicek a lepili fotky zpevacek i zpevaku.

Je to tak, památníčky byly spíš holčičí záležitostí, i když výjimky se určitě našly. Díky Vám za zajímavý příspěvek, připomenutí zas něčeho dalšího.

Libeno, krásnou vzpomínku máš! Taky mám jeden a je v něm všechno, celé moje dětství. Vracím se k němu.

Bohunko, díky za zastavení a hezký příspěvek.

Měla jsem památník až do čtvrté třídy. Pak jsme se přestěhovali a památník zůstal u spolužačky Jitky. Už jsem si nový nezaložila, ale dodnes mne mrzí, že se ztratil. Měla jsem tam krásné věnování od babičky a dědečka.

Takovéhle vzpomínky by si měl člověk uchovávat někde v soukromém šuplíku. Po letech zahřejí.

Máš pravdu, tyhle vzpomínky zahřejí a většinou jsou i důvodem k úsměvu.

Památníky se mnou vydržely, ale mám také podobnou ztrátu: na gymplu jsem zapisovala hlášky z vyučování, samé perly. Ve čtvrťáku jsem sešit půjčovala mezi spolužáky a najednou se ztratil. Vím, byl to "jen sešit", přesto mě to mrzí dodnes. Představ si tu legraci třeba na srazu po 25 letech

Také mám dva památníčky. Jeden maminčin (*1918), druhý mně přinesl Mikuláš v roce 1950. Ten maminčin jsem nechala kolovat na rodinném srazu, to bylo vzpomínání! Ta rodina je nepokrevní, ale udržovaná srdcem už hodně let. No a ten můj památníček objevili synové, když byli malí. Vytvořili obrázky, ke kterým bych potřebovala vysvětlivky. Jsou ale nejcennější, ten nejstarší syn už nežije.

Paní Foltýnová, děkuju Vám za velice osobní a dojemný příspěvek. Samé hezké vzpomínání Vám přeju.

Krásný, dojalas mě

Díky, Jitko.

dík za připomínku věcí dávných-také je někde mám, památníčky, hned je jdu hledat

Děkuju za příspěvek. Doufám, že jste památníčky našla a potěšily Vás.

Jo, a babička nechala kreslit tetu. Druhá mi zase slíbila konkrétní obrázek na konkrétní stránku a musela jsem se pak několikrát připomenout, neboť mi vytvořila něco jiného... Já ho snad budu muset najít, až pojedu domů.

Určitě najděte, když to půjde, je to skvělý, prohlížet si ho po těch letech. Místy je to možná trochu smutný, ale převážně veselý. Děkuju Vám.