Jak psala Pavla: mluvit spolu!

Ale někdy je to těžké, stále ta samá neprustrelna zeď a točení se v kruhu...

Máš pravdu, Bohunko. Někdy je to sakra těžké, obzvlášť když je snaha jen z jedné strany. Věřím tomu, že druhá strana mnohdy komunikaci neignoruje ze zlého úmyslu, prostě si vůbec nepřipustí, že by něco mohlo být špatně. A s některými zas nejde rozumně komunikovat vůbec. Když jsou dva lidé "na stejné vlně", jde to jistě snáz.

Díky za příspěvek.

Nejhorší způsob komunikace je nekomunikovat spolu. Na tom asi Eva s Pepou ztroskotali. To se stává. Otázkou je, jestli na Evu čeká něco "lepšího", když ani neumí dát najevo, co chce. Nebo umí?

Pěkný příběh "ze života".

Eva, tak jak jsem si ji vymyslela, to umí, jen příliš dlouho už házela hrách na zeď. Míra ji určitě slyšel, ale nevnímal správně obsah slov nebo jim nepřikládal valný význam, tak to bohužel někdy bývá. V druhém příběhu Pepa Jitku sice vnímal, měl snahu, ale kvůli nedorozumění (různým pohledům na věc) jim to stejně neklaplo. Neuměli si to spolu vyříkat.

V každém případě ta komunikace je základ a když vázne, z jedné nebo obou stran, je průšvih na dohled.

Díky za čtení i příspěvek, měj se hezky.

"Já sice nevím, co chu, ale nedám pokoj, dokáď to nedostanu."

Někomu se to možná i povede. Děkuji Vám, paní Foltýnová.